Země česká domov můj…
Text naší hymny myslím naprosto vyjádřil čím jsme si za poslední rok prošli. Začalo to Kde domov můj…… a už nyní víme, že to skončí – a to je ta krásná země, země česká, domov můj.
Viděli jsme spoustu nádherných míst, potkali spoustu úžasných lidí, ochutnali spoustu zajímavých jídel, zažili uvěřitelné i neuvěřitelné věci…Nemáme tak vysoké hory, čisté řeky, žádný oceán, moře, fjordy…..Nutno si taky přiznat že češi jsou skoro pořád s něčím nespokojení, na něco si stěžují, na něco nadávají….Nezamknuté kolo před hospodou by nechal snad jen blázen a ještě větší blázen by si na noc k sobě pozval cizího člověka. Je spousta věcí, které můžeme světu závidět. Je spousta věcí při kterých se musíme nad námi trochu zastydět. Ať je to ale jak chce – doma je v Čechách. Vždycky bylo a vždycky bude.
A není to jen kvůli našim rodinám a přátelům, českýmu chlebu, pivu, chlupatejm knedlíkům… ;-) Přemýšleli jste někdy o tom jakou máme neuvěřitelnou kliku, že žijeme v zemi kde není válka, kde nejsou žádná nebezpečná ani nijak zvlášť jedovatá zvířat, kde je lékařská péče a vzdělání téměř zadarmo, kde většina lidí má kde bydlet, pracovat a co jíst? Nepřemýšleli co. My taky moc ne, dokud jsme nezačali cestovat a neuvědomili si, že ty zdánlivě nejobyčejnější věci jsou vlastně ten největší luxus. Došlo nám jaká je nádhera mít svoji vlastní postel, jak je úžasný moct si dát dvakrát denně horkou sprchu, jaká je pohoda jít se sám jen tak projít do lesa aniž by se člověk musel bát, že ho sežere medvěd nebo zmrzačí nášlapná mina.
Žijeme v zemi kde platí určitý řád a pravidla. Často na ně nadáváme, ale není krásný, že v jednu hodinu znamená v jednu hodinu, sto korun je sto korun a že autobus Vás doveze na autobusové nádraží. Kroutíte nad tím hlavou? No zní to divně, ale vězte, že jsou země kde v jednu může znamenat o půl druhý klidně i ve tři. Jsou země kde sto korun může znamenat dvě stě zrovna tak jako padesát. A jsou země kde Vás autobus vysadí uprostřed ničeho (nejlépe v noci) byste neměli jinou možnost než dát se v milost či nemilost předraženého tuktukáře. (no a to je ještě přepych nevídaný, bo jsou místa, kde si mohou nechat zdát o silnici natož o autobusu) Taky jsou země kde si klidně řeknou o úplatek a vůbec při tom nešeptají. Jsou země, kde jsou ženy stále ještě považovány za nižší formu života, tudíž jsou místa kam nesmějí chodit, činnosti, které nesmějí vykonávat,…Nu na druhou stranu jsou země kde jsou veřejná WC zadarmo (včetně míst kde mohou maminy v klidu nakojit a přebalit svá dítka). Země kde se jednu minutu rozhodnete, že si koupíte auto, za pět minut si plácnete s prodejcem a za dalších pět minut je na Vás kompletně převedeno…….
Jak jsem psala v úvodu – někdy jsem tak pyšná, že jsem z Čech a někdy stydlivě klopím oči k zemi. Když si ale sepíšu pro a proti, tak těch pro je stále výrazně více. Často se nás lidé na cestách ptají jestli je nějaká země kromě té naší kde bychom chtěli bydlet. Tak kdybyste nás tedy v Čechách zpátky nechtěli, tak jediná země, kde si já dovedu představit, že bych mohla bydlet je Nový Zéland (Slovensko nepočítám, páč to neberu jako cizí zemi). A klidně bych tam zase mohla balit ovce (ještě by stála za úvahu anglicky mluvící část Kanady, ale tenhle nápad už někteří našinci dostali dříve než my :). Oproti tomu v Kambodže bych nebyla ani kdyby mi tu nabídli práci snů. Když pominu to vlhkovedro které v Asii panuje a se kterým se mé tělo nerado kamarádí, tak v jakékoli jiné asijské zemi si dovedu představit, že bych nějakou dobu pobývala ať už třá jako průvodce pro nějakou cestovku, nebo v rámci nějaké humanitární organizace. Kambodža mi ale k srdci nepřirostla. Nevadí mi, že je to chudá země, to je Laos taky a možná ještě víc, ale vadí mi, že je to hrozně špinavá země, vadí mi, že tu lidé strašně lžou, vadí mi, že oproti jiným zemím jsou tu lidé téměř pernamentně zasmušilí, vadí mi, že cizinci jsou pro ně jen chodící peněženky…
Nu jsem ráda že nejsem v situaci kdy bych musela přemýšlet o tom kde jinde bych chtěla nebo nechtěla být protože – a to je ta krásná země, země česká, DOMOV MŮJ!!!! e.