V srdci Laoské lidově demokratické republiky
Ty brďo, tak sme v Laosu. Na Mekongu nám to ještě tak úplně nedošlo, ale zde, v Luang Prabangu, už si to užíváme na plný koule. Zde výčet základních postřehů:
- Laos je divočejší, barevnější a „etničtější“ než Thajsko. Turistickej ruch je tady v plenkách, lidi se Vám víc zubí do foťáku, exotika, která je v Thajsku ve skanzenech, tady vesele žije před Váma na ulici. Nezkušení prodejci Vás okrádaj tak neobratně a naivně, že je to spíš roztomilý. Špinavý otrhaný děti si na ulici kopou do hadráku, starý babči tahaj na ramenou tyč, na jejíž koncích jsou dvě přetěžký mísy, bosí chlapy montujou elektriku po stromech pomocí kladívka a kobercovky.
- Laos je nejchudčí zemí, co sme kdy viděli. Zatímco v čechách je HDP tuším něco mezi 10.000 a 11.000 dolarů ročně, v Laosu je to asi 230 dolarů; matematicky to odpovídá tomu, že je tady asi 43x horší životní úroveň a je to tak. Normální vesnice tu vypadají jako u nás skanzen Veselý kopec, většina silnic je hliněných, většina domů jsou dřevěný chýše se šindelovou střechou a průměrný plat je zde 400 korun. Prádlo se pere v řece, políčka se obdělávaj krávama. Prostě to, za co v Thajsku platíte těžký prachy jako „skutečný výlet za horskými kmeny“ tady máte kdykoli vylezete z pokoje.
- Zmatený peníze. V Laosu jsou kipi, ale člověk se tu chytí i s thajskýma bátama či US dolarama. Kipi jsou taková legrační měna: před pár lety prodělaly brutální inflaci asi 80-100%, takže kurz je teď 1000 kipů za dvě koruny, což není tak zlý: za dva litry zde můžete milionář :) Jinak zde neexistují mince, nejnižší bankovka je 500 (naše koruna), nejvyšší 50.000 (naše stovka). Bankomat Vám vydá maximálně 1400 kč :) Je to super dát bagetu 10.000 kipů, ale z toho přepočítávání nás už bolí hlava. Pro zajímavost: v Singapuru jsme singapurský dolary dělili třinácti, v Thajsku báthy dělili dvěma a trošek přidali, v Malajsii ringity násobili šesti, a tady v Laosu dělíme tisícem a pak to násobíme dvěma :) No ale zase sme ty milionáři…
- zmatená doprava. Tak silnic je tu míň, tím pádem aut je tu míň, motorek tak stejně a víc různejch domácích posvařovanejch samochodů. Když přecházíme silnici, už zas nevíme kam se koukat, tady se pro změnu jezdí jako u nás vpravo, takže malá rekapitulace: Malajsie vlevo, Kambodže vpravo, Thajsko vlevo, Laos vpravo, Singapore vlevo… Už jsme z toho tak zmatený, že jsme nedávno koukali na českej film a po roce na zélandu nám přišlo, že tam všichni jezděj v protisměru :D No, to bude při prvním usednutí v čechách za volant veselo :)
- místní alkoholická delikatesa je národní pivo Lao Beer, které je opravdu hnusné.
- bubák malárie: Laos je podle x zdrojů epicentrem malárie. Po mnoha dnech koumání všech možných bojových strategií jsme se rozhodli nebrat antimalarika, ale (bo budeme jen v turisticky nejprofláklejších destinácích) při každém odchodu z hotelu se zrepelentovat do bezvědomí. K tomu se denně předávkováváme vitamínem B, kterej moskytům smrdí. Tak uvidíme, zatím žijeme :)
První den se probouzíme v hezkém hotelu za stovku, který jsme usmlouvali ze 120ti. Jak později zjistíme, majitelkobabizna nám slevu kompenzuje tím, že nám tam čtyři dny neuklízí :) Dnes je v plánu Luang Prabang a jeho chrámy.
První vylézáme na posvátnou horu Phou Si přímo v centru proti královskému paláci, která má být dle průvodce laoským „hinduisticko-budhistickým středobodem vesmíru“ :) Uprostřed stoupání v lese platíme zbojníkům vstupný 40 kč, to se Laosané naučili rychle :) Vrchol za to ale stojí, je zde parádní výhled na řeku Mekong a okolní hory, které vypadají jak trochu menší a zelenější Alpy.
Na vrcholu je chrám That Chomsi, který kromě nezbytných budhů nabízí i místní raritu: prodej roztomilých ptáčků v klíckách, kterým pak můžete dát svobodu a efektivně je v tratolišti slzí vypustit vstříc západu slunce… no, jak jsme se dočetli, tak ptáčci jsou vycvičený aby se za chvilku vrátili k majiteli, takže jestli máte dost peněz, můžete si zde kupovat dobrý pocit osvoboditele do bezvědomí :)
Cestou dolů jdeme jinudy, vidíme množství dalších chrámů s budhy, jeskyň s budhy a shluky obydlí pro mnichy. Pak už jdeme kolem řeky Nam Khan navštívit jižní chrámy Visoun a Aham a cestou zpět se přejídáme za mrzký peníz v restauraci s milou, ale brutálně zpomalenou a zmatenou obsluhou.
Vracíme se na nejvýchodnější část centra a dáváme nejkrásnější chrám v Luang Prabang: Wat Xiang Thong. Ten je fakt super, zlata do bezvědomí, krásná architektura, malebný kláštery s krásnejma střechama přesazenýma až na zem; tento chrámový komplex totiž nebyl nikdy (na rozdíl od ostatních) vyrabován, vypálen ani debilně zrestaurován. Dokonce je tu i „garáž“, kde je pohřební vůz slavného vůdce Sisavonga Vonga, což je obrovská zlatá obluda s třemi urnami velikosti telefonní budky.
Cestou zpátky procházíme další chrámy a mijíme desítky oranžových mnichů, kteří se stále nepřítomně usmívají a otáčí si krásně barevnými deštníčky… idilka. Večer pak dáme obligátně noční trhy, které jsou na hlavní ulici města (místní jí přezdívají „bělošská“ :). Tam nejsou žádný turistický píčoviny typu triček s nápisem „Zeblil jsem se v Laosu“ jako jinde v Asii, ale krásný ruční výrobky domorodců jako deky, vyřezávaný vodní dýmky a stříbrný šperky. Odoláváme svodům domorodých prodavaček co ani neumí smlouvat, baštíme bagety s kuřetem a popíjíme nechutný Lao Beer, dokud nás unavený nožičky nedonesou do postýlek.
Tak se mějte a užívejte si života v civilizačním blahobytu!
Luboš
Fotky naleznete zde.