Thajská masáž není vždy sexy a chrám na konci 1237 schodů
Jednoho dne jsme se šli projít po pláži a naše kroky zbloudily až do oblasti kde jsou desítky masážních salónů. Miláčka už pár dní bolí krk a záda že sotva leze, tak jsme byli pasivně aktivní. Nakonec nás zlomila reklamní akce „happy hour 50% off“, kterou nabízel tak nádhernej salón, že se to nedalo odmítnout. Na pobřeží pod palmama, otevřenej, střecha jen na kůlech. Krásný thajský masérky, všechno čistý a voňavý.
Evča má za 80 kaček speciálku na krk a záda, já komplet tělo za 50. Obě masáže trvaj neuvěřitelnou hodinu, ale moc sexy nejsou :( Čtyřicetikilové thajky maj páru dvoumetrákovýho sumisty a 60 minut nás systematicky kroutěj, hnětou, lámou a místy i tlučou (zvuk mých vytahovaných kloubů na prstíčkách mi zní v uších do teď). Je to spíš fyzioterapeutické cvičení než smyslná masáž a ke všemu ta moje mučitelka se ani nesměje :( Nakonec ale přichází hepijend, Evča je jak znovuzrozená, já to přežil, takže suma sumárum pozitivní akce :)
Další den si plánujeme prohlédnout Tiger Temple (malajsky Wat Tham Seua), budhistický chrám asi 30km od nás. Bo chceme být nezávislý na předražených cestovkách, odhodláváme se k dobrodružnému kroku a půjčujeme si motorku. Opět standardní historka, jak nám paní půjčovnice nabídla jeden den stroj za 150 bátů a když jsme si ho šli druhý den vyzvednout, vše sme sepsali a vyzkoušeli, chtěla už 200 se slovy: „ta za 150 je stará, hnusná a nebrzdí“. No nic, klasické prolhané Thajsko.
Motorka je parádní věc. Je automatická pro blbečky, člověk jí nastartuje čudlíčkem a pak už jen přidává plyn. Jezdí se samozřejmě vlevo a přednost má kdo je větší hrdina. Ve městě pálíme 40km/h, mimo město ďábelských 60km/h a pinďa začíná úpět :)
Přijíždíme do krásného Tiger Templu a zjišťujem, že je pod kontrolou desítek odrzlých opičích pirátů. Chvilku obdivujeme fotogenické chrámy komplexu, pak ale přichází výzva: nejkrásnější chrám je na vrcholu hory jak prase, jeho obří zlatá socha Budhy je už téměr v mracích a od jeho zdolání nás dělí „pouhých“ 1237 schodů. Lehce se řekne, hůř provede. Je půl dvanáctý, vedro jak prase, slunce jak prase takže idální situace :) Schody jsou masakroidní, jejich výška je necelých 30cm a tak po chvíli úpíme, zalehlý uši, propocený až do poslední nitky.
Výsledek ale stál za každej schůdek. Nádherný výhledy po okolní krajině: hory, městečka, džungle a v dáli moře. Krásné zlaté sochy budhů a hlavně nekonečný klid. Jsme v extázi, střílíme fotky a konvertujem k budhismu. Nebetyčná bomba. Po půlhodině lezeme zpět a doprocházíme zbytek Tiger Temple. Přicházíme do zadžunglovanýho údolí Tiger Caves, kam se Evča bojí, že je prý pro mnichy moc sexy s odkrytýma ramenokolenama. Jdu tedy sám a kromě super procházky džunglí nacházím několik jeskyň se sochama Budhy a pár domků, kde doteď mniši žijí. Super pohled byl na jejich oranžová roucha, jak se na šňůře třepotala ve větru :) Freeeee Tibet!
Z Tiger Templu valíme zpět dom s tím že se ještě vykoupem, odliv je ale větší žertéř než jsme čekali a tak zjišťujeme, že se někam ztratila polovina andamanského moře :) Ale je zas super procházka, západy slunce, já s Evouškem, na pobřeží čekající silný stroj…Drsná romantika :D
Apropó, miláček podlehl hárlejářské atmosféře a poprvé v životě pokořil železného oře. Na výsledek se můžete podívat zde:
Tak se mějte, už je zas příliv, tak se dem cákat.
Luboš
Fotky naleznete zde.