Stále ještě letím a nemohu spát

Nevím jak je to možné, ale ještě se mi nepodařilo přistát. Tak si tak nějak pořád vlaju. Nevím jestli ten zvláštní pocit je ještě z letadla nebo za to mohou i ty přejezdy. Ono když vyrazíte o půl šesté ráno a zastavíte v poledne a pak se ještě vydáte na dvacetikilometrový trek.... Sicejc ten zvláštně nepopsatelný pocit slábne, ale ještě furt neodezněl. Mám nízký tlak takže na můj tělesný autokolotoč jsem tak nějak zvyklá, horší je fakt, že nemůžu spát. Před odletem jsem toho moc nenaspala. Pak jsem nespala víc jak třicet hodin a teď jsem to moc nedohnala. Jako spoustu jinejch ženskejch mne trápí ten nešvar, že nemohu spát na cizích místech což je docela prekérka když spíme pokaždé někde jinde. Sem tam klibnu v autě (samozřejmě když neřídím, tempomat je sice fajne věc, ale ty americké silnice nejsou tak rovné jak se říká ;-)) ale to je tu čtvrthodina tu deset minut. No nepřála bych to ani nepříteli. Čučet v noci do tmy, minuty tečou a já nezaberu a nezaberu. Jak mne dříve štvalo, že je tu vše tak příšerně sladké tak nyní jsem za to docela ráda bo asi jen kvůlivá tomu vnitřnímu přecukrování ještě funguju. Ale stejně stylem dvě maximálně tři hodiny spánku denně tu asi moc dlouho vydržet nemohu. Takže vyhlašuji soutěž o nejlepšejší ukolébavku ;-) Spánku zdar e