Rizoto stokrát jinak
Tak jsme tu s další sondou do malajské kuchyně. Doktor z hor asi bude opět oponovat, ale po měsíci pečlivého pozorování musím trvat na dvou věcech – ta první je, že malajci jedí buď pravou rukou nebo lžicí a vidličkou. Hůlky v regionu jihovýchodní Asie používají pouze Vietnamci, setkat se s nimi můžete také v čínských restauracích. No a s čínskými restauracemi souvisí druhá věc na které si musím trvat – největší vliv na kuchyni v jichovýchodní Asii má Čína a Indie. A to především díky silně zastoupeným komunitám obou zmíněných zemí. Indii děkujeme za Naan a Roti ( placky a palačinky ;-)) a Číně děkujeme za nepálivá jídla. Ne že by čínská kuchyně neuměla vařit pálivě, kupříkladu sečuánská kuchyně, což je jeden ze čtyři hlavních směrů čínské kuchyně, je svojí pálivostí vyhlášená. Ale krom sečuánské je tu i pekingská, šanghajská a kantonská kuchyně.
Nám nejvíce chutná pekingská, páč je nejjemnější a hlavně bo právě tento směr obsahuje sladkokyselé kuře (a taky sladkokyselou rybu, hovězí, vepřové….) a sweet and sour je mňamka, která se nám tu zatím nepřejedla. Správně to mají být kousky masa obalené ve speciálním těstíčku a k nim omajda se zeleninou, která obsahuje mimo jiné sojovka, sherry, třtinový cukr, vinný ocet a další ingredience. Někdy bohužel, někdy bohudík, ale jídla jak se tu s nimi setkáváme nemají pravidla jako v Čechách. Tam když si objednáte svíčkovou tak přesně víte co dostanete, jen se modlíte by kuchař byl šikovnej a chutnalo to dobře. Tady je sweet and sour chicken někdy kousky v těstíčku, někdy jen kuřecí prsa na kousky (v nejhorším případě jsme se setkali i s jiným kusem masa naporcovaným včetně kostí :() a i obsah zeleniny se mění, někdy je to jen různobarevná paprika, jindy je to vše možné od rajčat přes cibuli až k mrkvi. Doporučuji vygooglit a uvařit a nebo si na sweet and sour někam zajít.
Malajci jedí hlavně večer, takže s jídlem v čase oběda je to trochu komplikovanější. Některé restaurace nevaří vůbec, jiné nevaří z jídelního lístku, ale mají předvařená jídla, která jsou pak servírována formou samoobslužného bufetu. V praxi to většinou znamená několik pálivých jídel a jedno nebo dvě vegetariánská. Což mně a Maje nevadí, ale chlapci přeci jenom raději maso, takže vnímání pálivosti na svých chuťových buňkách museli poněkud přenastavit. Výjimkou byla čínská vývařovna kousek od našeho hotelu v Georgetownu, ta měla na obědovém bufetu velký výběr z masových i nemasových, pálivých i nepálivých jídel.
Cák se večeří týká, tak ty dělíme na dvě základní skupiny – čistá rýže s něčím nebo smažená rýže. První kategorie je kopeček rýže a k ní na talířku zelenina, maso, ryby…. Nejzákladnějším představitelem této kategorie je kuře s rýží. To je čistá rýže, kousek kuřete, mistička s nezbytnou pálivou omajdou a miska s vývarem. Místní si vývarem polévají rýži, já si naopak odeberu trochu rýže do vývaru a jím ho jako polévku. Většinou obsahuje jen trochu bylinek – pažitku, petržel… vyjímečně i trochu zeleniny.
Vyšší úrovní z této kategorie jsou různá sladkokyselá kuřata (ryby, hovězí, vepřové….), zelenina s vším možným a nemožným, mořské potvory….. Záleží na tom jak široký sortiment ta která restaurace má. Zajímavostí je, že místní jsou zvyklí jídlo sdílet tzn. každý dostane svoji rýži a doprostřed se nanosí různé talířky třá sladkokyselé kuře, zázvorová ryba, česnekové hovězí, zelenina…. a oni si na ten svůj talíř rýže s těch sdílených talířků odebírají. Z vlastní zkušenosti ale musíme doporučit objednat si pro každého vlastní talíř a to i když třeba tři chcete stejné jídlo. Tři samostatné porce jsou totiž větší než jedna trojporce (bohužel cena trojporce je třikrát vynásobená cena porce). Jednou jsme si tři objednali sladkokyselé kuře, přinesli tři rýže a jedno kuře a pak se nic nedělo. Povídám chlapcům, že ta porce je asi pro tři, ale páč nevypadala nijak velká, tak mne přesvědčili, že je jen pro mne. Nu tak jsem ji s klidem zdlábla, když se ale chlapci ani po hodině svého sladkokyselého kuřátka nedočkali, tak jsme zjistili, že jsem bohužel měla pravdu. Nu jiný kraj, jiný mrav.
Druhou kategorii rýže, čiliže smaženou rýži jsme překřtili na rizoto stokrát jinak. Většinou nám to přijde, že mají základní smaženou rýži což je většinou včetně cibule, vajíčka, nějaké té zeleniny a dost často i kuřecího a pak už tam jen přihazují podle druhu – ananas do ananasové, ančovičky do smažené rýže Kampung (čiliže vesnický styl), mořské potvory do čínské verze smažené rýže….Nu schválně jukněte na dva různé zástupce na fotkách níže. Když to člověk jí dvakrát denně tak už mu to začne docela splývat. Luba si k tomu rád dáva volské oko, ale to je tak asi jediné vylepšení co s tím lze udělat. Už se docela těšíme do Čech až otevřeme jídelníček a na něm bude spousta naprosto odlišných jídel ;-)
Zajímavostí, kterou nemohu nezmínit jsou místní trhy. To je většinou pro bříško trochu pohroma páč je to tam tak strašně levný, že člověk splácá pátý přes devátý. Třá hamburger ve značkovém obchodě jako je MacDonald nebo tak něco stojí kolem sedmi, u normálních stánků tak kolem tří a tady na těch místních trzích za ringit (takže to jsou kluci v sedmým nebi). No a pak jejich různý sladký, slaný dobroty za pár drobnejch. Nevýhoda jejich jídel ale je, že dost z nich je pálivejch a dost z nich je smaženejch (možný i nemožný věci v těstíčku), tudíž mastnejch. Takže jsme fakt byly takový zatláskaný, ale vyzkoušeli jsme kde co a ta atmosféra byla taky super.
No ale to nejdůležitější - ZKUSILI JSME DURIAM.. Místní Malajka nám řekla jak se to jí a říkala že to je král ovoce a že jsme moc stateční, že to moc bílejch lidí nezvládne. Nu popravdě, drahý to je jak pes a nějak nás to neuchvátilo. Měli jsme jeden velikosti cca grapefruitu a stál nás 12. Nahoře jsou pěkně bodlavý trny a když se to rozlouskne tak jsou v tom jádra obalený takovou mazlavou hmotou (kašoidní konzistence, něco jak přezrálý avokádo) a ta jádra jsou docela velká a nejí se, jí se jen ta kaše z toho, takže toho za ty prachy fakt moc není. Vypadá a i smrdí to jako by tam ty jadérka hnila a chutná to jak karamelovej pudink. Jako špatný to není, ale žádnej zázrak. Musíte olizovat ta jádra..... No ale prostě k Asii to patří a my tu zkušenost chtěli mít. A jsme rádi, že nás ta Malajka chválila jak jsme stateční. Bylo tam pár dalších bílejch, ale zkusili jsme to jen my.
Rýži zdar ;-) e