První den v singapurské prádelně

Ráno nás překvapilo že je v osm pořád tma, pak sme ale zjistili, že máme v pokoji zazděné okno :D Jinak ale pokojíček super: na asii teda drahej, na zéland ale levnej, máme vlastní sprchu, záchod, televizi (ale bez antény, haha) a hlavně klimatizaci! a zdarma připojení na internet. Je to trochu dál od centra, ale metro je zde rychlé a levné, tak nám to vůbec neva.

Snídáme rejži s pudinkem propašovanou ze zélandu a pak vyrážíme na metro. Cestou zvědavě pozorujeme, jak v praxi vypadá super brutální singapurský režim. Slyšeli sme, že se zde pod vysokou pokutou nesmí žvýkat, přebíhat mimo přechod pro chodce, pusinkovat, jíst na ulici… realita nás trochu zklamává, tu a tam někdo zazlobí, ale nikdo ho bambusovou tyčí neztluče. Ach jo, zase konec jedné iluze :)

Metro je jednoduchý a přehledný, hlavně má ale uklidňující název SMRT, což na nás křičí z každého vagónu (Singapore Mass Rapid Transit). U kouzelný mašinky ukážete na mapě kam jedete, ono vám to spočítá cenu (necelá dvacka) a vyplivne kartičku. Tu použijete a při odchodu jí vrátíte a dostanete zpět zálohu. V metru si všímáme, že Singapore je opravdu ultramoderní. Vystajlovaný holčičky, nagelovaný machírci a všichni dost ulítavaj na všech možných elektronických hračičkách jako ipod a ebook a já nevim co ještě.

Co je ale nejbrutálnější je to strašný dusno. Je tu 97% vhkost vzduchu, což je prádelna jak svině. Okamžitě jsme celý mokrý a Evča kolabuje. S viditelností je to lepší jak v Hongkongu, ale vlhká bílá tmomlha se válí všude. Budeme si muset zvyknout. Naštěstí jsou vůkol četná  obří nákupní centra, kde valí klima, tak se to dá přežít.

Vylejzáme u Raffles Centre, což je to nejcentrovatější centrum. Pan Raffles je takovej pán, co roku 1818 začal pod taktovkou anglie přetvářet Singapore z divokýho chudýho přístavu plného zlitej námořníků a prostitutek na asijského tygra. Takže jsou mu tu všichni vděčný, má tu sochu, náměstí, hotel, nákupní centum…

Jinak Singapore je takový malý poloostrov pod Malajsií, do Asie se dostante přes jedinej most a žije to čtyři miliony lidí… Výhoda je, že vše podstatné a zajímavé je v okruhu tří kilometrů, takže se to dá krásně prochodit pěšky. Začínáme tedy v koloniální čtvrtí a jdeme se projít kolem řeky Singapore. Jsou tu obří mrakodrapy, ale i super promenády a zákoutí. Přicházíme až na východní výběžek, kde je obrovská socha Merliona, jakéhosi rybolva, strážce Singapuru s výhledem na četné okolní architektonické masturbace.

Jsou tu například dvě budovy divadla jak od kaplickýho nebo komplex, kde jsou tři mrakodrapy nahoře spojeny jakoby stříškou, na které je park s palmama :) Pak už valíme na největší hity: starou a novou budovu parlamentu, radnici, nejvyšší soud. Navštívíme také Raffles City, mega turbo obchoďák, ve kterém objevujeme druhý Singapore, podzemní. Je tu normálně druhé město, jsou zde ulice a miliarda obchodů, můžete si půl Singapuru projít i tudy. Krámy přetejkaj zbožím, lidi maj vytahaný ruce od krabic s nákupy, asi tu ještě nikdo o krizi neslyšel :)

Ve čtvrti Bugis žijou divoké trhy, tak si dáváme čerstvě namixovaný džusy z čerstvého ovoce a po hodině hledání nacházíme informace. Moc informací nemají, ale alespoň Evče dávájí jako pozornost vějíř. Taková kravinka, ale jak nám bodla!

Přesouváme se do arabské čtvrti. Zde je super mešita jak z pohádky, ale jinak to je vymrtvený. Občas na nás z krámku s koberci nebo hedvábím někdo znuděně hekne „Sir, Sir, excelent carpit“, ale jinak žádná slibovaná divočina a tak míříme do čtvrti indické.

Tak tady to tepe o poznání víc. Milion indů černých jak bota, všude opálený ty jejich halekačky a vůně indického koření. Ještě před čtvrtí narážíme na tržnici, kde indové prodávají na chodníku na dece cokoli, od starých kafemlejnků, přes x-krát přehrané videokazety až po švýcarské hodinky. Fotim si jednoho Sandokana, ten ale najednou vyskočí a co to dělám. Tak já že ho fotim a on, néé takle né já musim pózovat :) Tak jsem si ho vyfotil ještě jednou a on se mě ptal jestli jsem muslim, když mám taky bradku. A já že né, že jsem jen línej se holit. A on že to chyba ale že já přítel :) Ušli sme pár bloků a přiběhli ke mně dva indové, jestli se mnou můžou vyfotit. Vyděšeně na ně zírám, přemejšlim jestli jde o novou fintu kapsářů, ale oni mi začnou tvrdit, že vypadám jako Tom Cruise. Evča dostává záchvat smíchu až jí tečou slzy, ale já – muslimocruise – statečně pózuju. No jo, jsme zde jediní bílí, tak docela atrakce.

Narážíme na několik restaurací, kde je puštěná malá televize a z venku z chodníku jí pozoruje asi padesát indů. Docela rozdíl, když centrum Singapuru přetejká ultramoderníma plazmama a elektrosračičkama a tady koukají indové večer na televizi hezky z ulice :)

Indická čtvrť jsou ale i fantastické chrámy. Navštěvujeme tři, všude se musí samozřejmě bez bot. Je to dechberoucí, uvnitř voněj tyčinky a jsou tam sochy takové té paní co má osm rukou nebo jakéhosi božstva, co má čtyři tváře kolem celé hlavy a každá se tváří jinak. Nejvíce na nás zapůsobil chrám Veeramakaliamman zasvěcený kruté bohyni Kálí, kde jsme chytli i nějaký rituál. Obcházeli tam mniši s plamenem a kalíškem bílé barvy a věřící si krátce pohladili plamen a pak si udělali na čele tou bílou barvou puntík. Všude voněli ty jejich tyčky a lidé tak zpívalo-mručeli, všude mnoho vyobrazení Kálí, silný zážitek. Přišlo mi to ale jako víra trochu na sílu, takový jak to naše křesťanství: mlč, poslouchej, kaj se a trp a někdy bude líp. Daleko víc se mi líbil budhistickej klášter Sakaya Muni Buddha Gaya. Všude klid a mír, sochy kulaťoučkej velebníčků, lidé posedávali, snili, rozjímali a usmívali se. Je rozhodnuto, až budeme mít trochu času, staneme se budhisty! :)

Pozdraven buď Hare krišna, everybody!

Luboš

Fotky  naleznete zde