Poděkování

Rádi bychom touto cestou poděkovali našim rodinám, přátelům, známým i neznámým náhodně se připojivším na naše webové stránky za více než roční přízeň. Bez mučení přiznáváme, že byly chvíle kdy jsme sepisování našich zážitků chtěli vzdát. Snažili jsme se abyste z našich článků věděli nejen kde jsme a jak se máme, ale abyste se i trochu poučili a pobavili. Napsání takového povídání tedy nebylo otázkou pěti minut. Nu a někdy jsme byli dost unavení, někdy jsme neměli moc času, tudíž psaní bylo na úkor případného spánku. Také s internetem to není tak snadné jako doma. Obzvláště když za něj nechcete platit. Někdy jsme měli kliku a připojení bylo v místě našeho ubytování. Někdy jsme museli hledat a ne vždy jsme ho našli na nějakém pohodlném a příjemném místě ;-) Párkrát jsme také podlehli splínu jestli naše stránky vůbec někdo čte, pak jsme si ale přečetli statistiky návštěvnosti a více jak tři sta unikátních přístupů měsíčně je číslo které nás přesvědčilo, že naše snaha není marná. Ještě jednou mocinky moc děkujeme.

Já cestuji vlastně již od doby, kdy jsem byla v bříšku, takže je to pro mne tak nějak samozřejmé a o této cestě jsem dlouho přemýšlela. Rodiče pro moje toulavé boty mají pochopení, ale takhle dlouhá cesta byla pochopitelně i pro ně dlouhá, také najít vhodného parťáka je těžší než se zdá. Tímto bych tedy chtěla poděkovat miláčkovi za to, že to se mnou všechno absolvoval. Za to, že když jsem se každé ráno vzbudila a ještě před popřáním dobréno rána zeptala kolik je hodin, tak jsem slyšela – málo miláčku můžeš ještě spinkat. Za to že mi na mapě najde nejen sever, ale i správný směr (taky jste si jako já naivně mysleli, že na všech mapách je sever nahoře co ;-)) A za spoustu dalších věcí a věciček.... ;-)

Děkuju!!! e

PS od Luboše: Rada pro naše čtenáře: dávejte si v životě nereálné cíle! Aby se Vám nestalo to co mě, když jsem si vysnil poznat super holku a procestovat s ní celej svět. Jakkoli to znělo nereálně, frnk frnk, pár let se překulilo a já se najednou zjišťuju, že se mi splnilo úplně všechno a já musím začít snít znovu :) Takže velkej dík mojí Evince, která statečně podstoupila kdejakou bejkárnu sem si vymyslel, přelezla všechny hory a sjela všechny řeky. Dělala dvanáct hodin denně na jatkách, pak se mi hodinu kuchtila s večeří a ještě mi řekla že mě miluje. Takže se tímto omlouvám celému světu, že jsem na trhu ideálních partnerek vyfouk první cenu :) Kiš Kiš

PS2: další díky rodině, kámošům, známým a všem hodným lidičkám, co nám na cestách pomohli, od maorů a indiánů přes asiaty a černochy až po slováky ;) dyť sme stejně jedna velká rodina, ne? :)