Planina min a džbánů
Probouzíme se do krásného sluníčkového rána. Je to až zázrak po včerejšku kdy s malými přestávkami pršelo celý den a v noci byla dokonce průtrž mračen s bouřkou (jak později zjišťujeme proprší i celý další den, takže někdo tam nahoře nás má opravdu rád). Dnes vyrážíme na Planinu džbánů, což je vlastně jediný důvod proč všichni turisté do této oblasti přijíždějí. Ne že by tu v okolí nic nebylo, ale bohužel tato oblast je i více jak třicet let po válce plná nevybuchlé munice. Je to škoda páč hory v okolí jsou přenádherný, ale vyrazit si na túru by bylo až příliš riskantní.
Naše exkurze tedy začíná připomenutím válečné historie. Náš laoský průvodce je vtipný a chytrý, dokonce mluví i výbornou angličtinou, takže se v průběhu dne dozvídáme spoustu věcí. Jediné co mi nesedí je fakt, že když popisuje běsnění během tajné války tak mluví jen o ošklivých ošklivých Vietnamcích, kteří si přes území Laosu vedli Hočiminovu stezku. Že by si USA kupovaly odpustky přes financování místních cestovních agentur nebo odminovacích aktivit??? Laos je komunistickou zemí, takže kapitalistické USA by mělo být nepřítelem i kdyby je tak nespustošilo….Netuším co za tím je a neodvažuji se zeptat. Když pokračuje ve vyprávění mluví o tom jak na Laos byly schazovány bomby a miny a různá další svinstva (kým byly schazovány neříká), tohle všechno způsobilo, že v tu dobu zemřelo 40% obyvatel, další spousta jich byla zraněna a do dneška jsou, díky chemickým neřádům okolí Phonsavanu není džungle jak bývala, ale planina a dodnes se rodí postižené děti.
Následující řádky berte jako popis laika (já jsem proti zbraním všeho druhu a Luba má civilku tudíž…). Po dobu devíti let na Laos denně padaly tuny munice. Od obřích bomb po kterých je země pokryta krátery až po malé velikosti cca tenisáku. Myslela jsem si, že nejhorší jsou nášlapné miny, ale jak jsem dnes zjistila, pokud jsou vidět a vy si jich všimnete dřív než na ně šlápnete tak se dají odstranit. Daleko horší jsou tak zvané Cluster bomb (cluster=chumel jaký je český odborný termín netuším). To jsou totiž bomby které na sobě mají ouplně tenoulinký drátky, které se po dopadu rozvinou do vzdálenosti dvou metrů. Čímž kolem bomby vytvoří dvoumetrový okruh do kterého-li vstoupíte tak je zle. Drát je tak tenounký že ho při chůzi z výšky očí na zemi nespatříte a stačí o něj jen zavadit a ……No nás z toho tedy mrazí, ale Laosané s tím umějí žít a snaží se to využít tak jak to jde, tudíž tu uvidíte bomby jako dekorace nebo lžíce z nich vyrobené, spoustu z nich taky skončilo v kovošrotech.
Nu ale neb tento výlet měl být hlavně o džbánech tak už tedy něco o nich ;) Nalezišť džbánů je tu kolem dvaceti. Veřejnosti jsou přístupná pouze tři. Na každém z nich jsou džbány různě veliké a různě tvarované. A neb jsou obrovskou atrakcí tak prostor kolem nich je několikrát zkontrolován tak, aby si je turisté mohli prohlížet z různých stran, úhlů a vzdáleností. U příchodových cest tomu tak ale není a tak musíme chodit jen v prostoru mezi bílými značkami, který je zkontrolován detektory, prostor za bílými značkami označen červeně je zkontrolován jen vizuelně tudíž bylo odstraněno jen to co bylo vidět a dále jsou místa která nejsou zkontrolována vůbec. Jít po takovéto cestě je trochu zvláštní pocit. Díky Bohu okolní krajina i samotné džbány jsou tak zajímavé, že se brzo soustředíte jen na ně, i když vymezený prostor si hlídat nepřestanete.
Neznámější, největší a turisty nejvyhledávanější je oblast číslo jedna Thong Hai Hin (Planina kamenných džbánů), která je nejblíže Phonsavanu (i tak tady ale asfaltové silnice nečekejte, ty jsou jen na hlavních tazích). Na ní se také nachází vůbec největší džbán Hai Cheaum, který je vysoký přes dva metry nad povrchem a možná další metr pod ním. Tato planina je ze všech planin opravdu nejplaninovatější páč stromů je tu vskutku pomálu. Taky je tu asi půlhodinová procházka mezi kopci (samozřejmě odminovanou cestičkou), která je vítaným zpestřením, alespoň pro nás výšlapů chtivých. Vyráží celá naše skupina, ale je to takový zvláštní pocit. Jeden z angličanů, který jde pár metrů před ostatními má v batohu plyšovou žirafu, tak na něj voláme ať jde pro jistotu první ona. Přeci jenom po těch hrůzách co jsme viděli a slyšeli dnes ráno v nás trochu obav je.
Na planině číslo jedna je džbánů 250, na dvojce 90 a na trojce 150. K čemu sloužily je stále objektem hloubání. Nenašlo se nic co by mohlo nějaké doměnky potvrdit nebo vyvrátit. Na skladování čehokoli byly malé a hlavně by se s nimi špatně manipulovalo a ještě hůře by se z nich cokoli vyndávalo. Nejvíce se tedy archeologové přiklánějí k možnosti, že jsou to vlastně pohřebiště, jejiž rozdílnost polohy, tvarů, velikosti i materiálů je dána různorodostí kmenů nebo rodin.. A právě na planině jedna jsou důkazy, které tuto teorii nepřímo potvrzují. Na jednom ze džbánů je obrys postav, na některých jsou víka a v nedaleké jeskyni jsou odvětrávací otvory, tudíž se předjímá, že právě ona sloužila k jejich vypalování nebo naopak jako krematorium, protože k uložení celých ostatků jsou džbány malé. Nejvíce z nich je vyrobeno z pískovce a vápence, některé jsou ale i z žuly a jiných materiálů. Stáří bohužel také není identifikováno, uváděných 2000 let je pouhou spekulací.
Lokalita číslo dvě se nachází na dvou kopcích Phou Salato u vesnice Lat Houang. Džbány jsou tu více ukryté než na planině číslo jedna a vypadají menší a hranatější. Nám se nejvíce líbila lokalita číslo tři ke které jsme šli po hrázkách mezi rýžovými políčky. Toto místo leží na kopci nad vesničkou Ban Xian Di a je z něj překrásný výhled do krajiny. Díky své poloze a okolí působí daleko mystičtěji než jednička, která je opravdu planinovatou planinou s Phonsavanem na dohled. Nu a právě na jedničce jsme se potkali i s další výpravou a to ještě při odjezdu, jinak jsme všude byli sami. To jsme tedy nečekali a bylo to naprosto super.
Součástí výletu bylo i torzo sovětského tanku (prý jich tu bývalo více, ale co se dalo odnést do šrotu a zpeněžit to tam zkončilo) a vesnička kde se pálila whisky. Na rozdíl od té první to nebyla lakýrka na turisty, ale bylo nám v rámci ceny výletu ukázáno a vysvětleno jak se taková whisky dělá včetně její ochutnávky. To bylo sice pro trochu silnější povahy páč sedmdesátiletá whiskybabča byla sicejc sympaťačka ale její palírna byla zároveň kůlna, garáž pro motorku a já nevím co ještě. Krom toho veškeré vybavení by tedy rozhodopádně normám EU nevyhovělo ani kdyby se obě oči přivřely. Nicméně Luba je hoch statečný a tak to zkusil a pravil, že chutnala lépe než předpokládal.
Den zakončujeme v muzeu UXO kde se dozvídáme, že množství munice scházené na Laos během Tajné války odpovídá dvěma Golden bridge v San Franciscu (a že to je sakra velkej most), také že na každého Laosana v té době připadla zhruba půltuna a na každý čtverečný metr zhruba 12 metrických tun. Z 1,3 milionů tun, které na Laos spadly cca 30% nevybuchlo. I přes veškeré snahy oblast vyčistit tak každoročně dochází k dalším a dalším tragédiím. Zhruba 40% obětí tragédií jsou děti, cca 70% obětí výbuchu jej přežije, ale cca 65% těchto obětí potřebuje minimálně jednu amputaci. K loňskému roku bylo vyčištěno 7.405.804 metrů čtverečných země (hledání nevybuchlé munice z valné většiny provádějí ženy), bylo zničeno 13.958 kusů bomb a min, 93% byla zemědělská půda a právě farmáři jsou nejčastějšími obětmi, když kupříkladu chtějí rozšířit svá políčka.
Šílená statistika co. Ještě pořád se Vám chce nadávat na to, že žijeme v Český republice…. Tady se děti ve škole krom počtů, čtení a psaní učí i jak se zachovat když naleznou nevybuchlou munici. Sypec co :( Nu ale abych to odlehčila tak na závěr jedna z příhod kterou nám vyprávěl náš průvodce. Laos je jednou z nejchudších zemí což s sebou ruku v ruce nese i vysokou negramotnost obyvatelstva a s ní spojené různé jevy jako třá absenci plánovaného rodičovství. Chudé rodiny na venkově mívají běžně osm až jedenáct dětí. Vláda se s tím jala něco dělat a tak najala dobrovolníky, kteří začali vesničanům vysvětlovat takové pojmy jako třeba – kondom. Nu ale zrovinka v tomto případě trochu podcenili fakt, že vesničané jsou poněkud prostšího duchu, tudíž jak jim prý názorně ukazovali jak mají používat kondomy na prstech u ruky, tak je pak vesničané poslechli doslova a do písmene, což tedy zrovinka ke snížení porodnosti nepřispělo. Tak přišli s novým projektem a vysvětlili jim, že kondomy se nenavlékají na prsty, ale někam ouplně jinam. No to už tedy vesničané pochopili, ale páč jim nebyly moc pohodlné tak jim stříhali špičky, aby lépe pasovaly. Nu plánované rodičovství je tu očividně běh na dlouho trať.
No a tak to máte, takhle tady žijou ;) e
Fotky naleznete zde.