Noc 49 – Když Vás medvěd hladí po hlavě

Usínat s vědomím, že jste v kempu kam choděj medvědi žádnej hit. Usínat poté co jste shlédli film Valkýra žádnej hit. Jak už to tak u snů bejvá pospojujou Vám zážitky z daného dne s dalšíma událostma, častokrát podle naprosto nepochopitelného scénáře. Krom na svůj věk řekla bych až dětsky rozsáhlé fantazie jsem obdařena ještě velmi sugestivními sny. Někdy jsou tak silné a reálné, že pak přemýšlím jestli se to nestalo. No jako jak jsem měla vyřešit nějaký složitý úkoly a pronásledovali mne nacisti tomu jsem po probuzení samozřejmě nevěřila, ale zdálo se mi, že slyším jak se něco přibližuje ke stanu. Šmátrá to tlapou poblíž mojí hlavy tak intenzivně, že jsem schopna rozpoznat, že nakonci té tlapy jsou drápy. Podle toho jak u toho funí mne nenapadá nic jiného než – medvěd.

Přísahala bych na vše co je mi svaté, že to je skutečnost. Cítila jsem jak dýchá, tím, že mne od země dělí jen tenká karimatka jsem vnímala i tupé otřesy půdy při každém jeho došlápnutí. Ve tmě a tichu noci je vše mnohem mnohem intenzivnější a reálnější. Otvírám oči a koukám do tmy.Srdce mi buší jako o závod a špatně se mi dýchá, nemůžu se ani pohnout. Minuty se vlečou a noc ne a ne zkončit až najednou začíná svítat. V tomhle parku jsem sicejc četla, že jsou aktivní stejně ve dne jako v noci, tak ve většině ostatních jsem četla, že medvědi, vlci, kuguáři…. jsou neaktivnější v noci, takže nad ránem ještě na chvíli usínám. No není méďa jako méďa, ten plyšovej co se mnou doma sdílí lože mne ze spaní nebudí ;-) e