Někdy to nevýjde aneb cesta na vysočinu
Ráno opouštíme Kuala Tahan, vstupní bránu do parku a valíme zpět do Jarantutu. Náš plán je Cameron Highlands, krásná malajská „vysočina“ s nadmořskou výškou přes 1500 m.n.m., která se proslavila malebnýma čajovýma plantážema. Hlavně zde má bejt evropský klima – kolem 22 stupňů a normální vlhkost. Dvoum upocenkám se dychtivě lesknou oči…
Problém je jak se tam dostat. Oficiální doporučení „zpět do Kuala Lumpur a pak opět nahoru“ se nám vůbec nelíbí. Je to jako by jste jeli z Ostravy do Brna přes Plzeň. Na mapě jsou přitom Tamara Negra a Cameron Highlands (CH) takovej kousíček od sebe… :) Ptáme se tedy místních, jestli není nějaká třeba i hustčí levnější a kratší varianta. Dostává se nám informace že nejlevnější je z Jarantutu chytit vlak džunglí na sever do města Gua Masang a z něj už jen stodvacet kiláků „nějak“ do CH. Tohle slovíčko se nám tedy šeredně vymstilo :)
Ráno super, rozpadlým busem do Jarantutu, pak vlakem (nádherným, levným, prostorným, kontinuálně uklízeným, i ve druhý třídě vybaveným plazmou) do Gua Masangu a tam… NIC. Město hnusný, malý a špinavý, chcíp tu pes, není tu nic… včetně dopravy do CH. Zjišťujeme že jediný, jak se odsud dostat je soukromá dodávka, která jezdí jen jednou denně v poledne. Jsou čtyři odpoledne, vedro jak svině, co s tim? Nacházíme si hotel s netem, chladíme se klímou a žehráme na osud.
Od šesti odpoledne do půlnoci průtrž mračen. Leje a leje, umíráme hlady, tak v dešti utíkáme do nejbližší „restaurace“ (čti „výkrmny“). Tak je to legrace, protože oni neumí anglicky (do Gua Masangu jen tak turisti nezabloudí, jen ty dobře informovaný :D), my neumíme malajsky, jídla nejsou vystavený ani vyfocený. Nakonec jazykem „ruce nohy mimika“ něco objednáváme a jsme zvědavý co vlastně pochopili. Ve finále se to i dalo docela jíst a až na ještěrky nad hlavou a ze dvou metrů na nás čučící domorodce to bylo docela fajny.
Ráno miláček spí a já du hledat snídani. Obchod tu není skoro žádnej, je ty smradlavý výkrmny. Nakonec kupuju v opravně aut sušenky, kousek dál kafe a v drogérii ovoce. Relaxujem do dvanácti a pak dáváme lichvářovi nekřesťanských 250 kaček na osobu a valíme dvě hodiny horama do CH. Tam se dozvídáme, že cesta přes námi zavrhovaný Kuala Lumpur by byla levnější, rychlejší (dálnice, rovina) a neztratili bychom den. No jo, příště víc mozku a méně intuice pane Kopecký!
Autobusek nás nejprve vyhazuje u nějakého předraženého hotýlku, ať si ho prý prohlídnem. S cenou se ale přeplašili při pozorování milionářských seriálů, tak zas lezem do auta a jedem dál. Další destinace je všemi opěvovaný Fathers Guesthouse, velký batůžkářský ráj s ubytováním všech úrovní. Vybíráme si omšelý ale pohodový dvojlůžák (v obytné rouře z roku 1960) a užíváme si podnebí. Poprvé v Asii se nám nepotí oči, čelo, záda, nohy, zadek, nic! Mráčky, vánek, 22 stupnů paráda.
Razíme do města a poprvé dlabeme oběd z banánového listu. Je to normální (palivec) jídlo jen místo talíře obří list, ale vypadá to exoticky. Jak tak dlabem, slyšíme češtinu a už k nám přisedávají Peter a Marie, slovensko-český pár, který taky jede ze Zélandu a taky má před sebou pár měsíců Asie. Kecáme, jsou tu první den, tak se domlouváme na zítřek na společný výlet na čajový plantáže a jahodový a motýlí farmy. Vzdálenosti jsou zde trochu větší a bez taxíku to moc nejde, tak se aspoň složíme.
Češtinu slyší kolemjdoucí další Čech, něco mezi 40-50, podnikavec co tu staví vlastní picérku. Nadšeně nám ukazuje rozestavěnou kuchyň a zasypává nás informacema, ale něco nám na něm nesedí, něco tajemně zvráceného ala Hanibal Lecter, tak se radši po chvilce vytrácíme :)
Cestou domů narážíme na samošku a já nadšeně kupuju pulitrový pivo za 40 kaček. Láká mě na něm zlověstná informace že má 12 procent alkoholu (tedy jak víno), ale jak posléze zjišťuju, poměr výkon/cena není vždy dobrým rádcem. Chutná to jako špatný pivo říznutý ještě horší vodkou a já jsem po chvíli jak vláčný zombík :)
Večer potkáváme v kempu další dvě češky (tolik čechů jsme neviděli za celou Asii) a kecáme s nima přes půlnoc, dokud nás nezaženou spánkuchtivý rekreanti.
Konečně chladná noc!
Luboš
Fotky naleznete zde.