Motoristické okénko - stepující hybrid

Tak dnes jsme v kole našeho hybridku objevili šroub. Ale hezky popořádku.

Ráno jsme zašli na snídani, po ní dopsali všechny příspěvky na web, nasypali fotečky, poslali první vlnu pohledů a jeli k trajektu. Bohužel na trajekt jsme se už nevešli. Jestli chcete vidět jak to vypadá, když před Vámi je už jen jedno auto a zavírající se brána trajektu tak se jukněte na fotku níže. Tak blízko Kanadě jsme byli…..

Bo další trajekt nám jede až za čtyři hodiny začali jsme řešit problémy s autem. Dorazili jsme k autorizovanému servisu kde na nás byli hrozně hodní. V čekací místnosti byla zadarmo wifina, kafe, čaj, horká čokoláda, sušenky…. Celý personál byl hrozně ochotný. Bohužel byli hodně zaměstnaní a když jsme jim řekli jak rychle to auto potřebujeme tak nám řekli, že by to nemuseli stihnout. Nicméně na rozdíl od naší milé půjčovny, kde jsme protelefonovali pět stovek a nedozvěděli se nic, vzali telefon a zavolali do opravny dvě míle od Toyoty, kde nyní čekáme. Bohužel tady už wifi není tak nevím kdy tato zpráva bude zveřejněna. Ale kafčo, čaj tu je a místo sušenek tu je popcorn, takže taky dobrý, sladkého už bylo dost ;-) Zajímavý postřeh je jeden nadrozměrný amík, který tu s námi čeká (Luba nenápadně jakoby fotil mne bychom se s Vámi mohli podělit o pohled, který se nám tu naskýtá denně).

Když jsme u těch nadrozměrných amíků – vrchol byl, když jsme viděli jednoho, který na motorovém kolečkovém křesle venčil psa, když ho dovenčil zaparkoval křeslo před servisem  a vešel dovnitř. Nad americkou leností se nepřestáváme udivovat.

No už se tu pokouší vyslovit naše jméno, tak je nebudeme trápit a půjdeme k nim. Snad už bude vše OK a z naší Alamo tour se konečně stane dovča ;-) e