Langkawi – zemský ráj to na pohled
V pondělí ráno jsme se sbalili, rozloučili s ještěrkami na zdech pokoje a vyrazili z GeorgeTownu. Cesta na Langkawi, na mapě krátká, nám zabrala celý den: MHD na trajekt do kontinentálního Butterworthu, pak busem do Alor Setar, pak rozpadajícím se MHD do Kuala Kedah, trajekt na Langkawi (byli jsme na něm jediní nemalajci) a nakonec taxikem do našeho letoviska Pantai Cenang. Taxík (MHD tu není) byl příjemné překvápko: je levné a je na něj regulerní ceník a oficiální objednávací kukaň.
Ubytování nacházíme až za soumraku, ale za to parádní: Rainbow Lodge, krásný čistý backpacker mimo hlavní hukot, je tu společenská místnost s internetem a kulečníkem zadara a vaří tu za srandovní peníze parádní kafe :) z verandy koukáme na rýžová políčka kde se brodí kravičky… paráda. Ovšem největší bomba přichází vzápětí: ostrov Langkawi je dutyfree zone, takže tu pivo stojí – wait for it – 8 KORUN!!!! Juchůůů! Po měsících žižnění vypouštím krakena a rozpouštím své jsoucno v nekonečné přímořské nirváně. Kolem palmy, bílý píseček, čerstvý ananas ukusující šťastný miláček, usměvaví malajci na mopedech, krámky s nekonečným množstvím pamlsků… Život je krásný!
Dnes je už pátek a já zírám, že už jsme tu pátej den. A co sme tu dělali? Nic, milé děti, jen se poflakovali a na profesionální úrovni lelkovali :) No něco málo přece, takže zde pár útržků:
Jeden den mi frenetická Maja demonstrovala další level couchsurfingu a napsala na něj, že bychom uvítali nějakou společnost na pokec. Štěstí nechodí po horách ale i po plážích a tak jí za hodinu volá rodný Malajec a domlouváme se na společnou procházku po Muzeu rýže. Název zní jako návod na sebevraždu nudou, ale je to parádní. Krásný počásko, všude podmáčená políčka s kravičkama a malajci ve slaměných klouboučcích (komparz?). Do toho pokec s domorodcem, který projel Thajsko, Laos i Vietnam, takže nám dal mnoho dobrých rad. Nakonec nás i pozval na oběd a ukázal další zákoutí ostrova… Ať žije couchsurfing! Ať žije Malajsie! A hlavně my tedy ať dlouho žijem :)
Včera jsme byli na výletě „Islands Hoping“ - půldenním vození lodí po třech ostrovech s přestávkami na cachtání a krmení orlů. Tož ostrovy byly super, našli jsme si i firmičku co dala nejlepší ceničku, ale organizace byla typicky asijsky zmatená :) Nejen že nebyl výklad, ale nikdo Vám ani neřek do kterýho auta nastoupit, do jaký lodě nastoupit, jak dlouho být na jednotlivých ostrovech… Chvílemi jsme si už začali myslet že nejde o cestovku, ale o chráněnou dílnu kde zaměstnávaj hluchoněmý :)
První jsme dorazili na ostrov, na kterém se nacházelo krásné jezírko na koupání a hromada nezbedných opiček. Trochu nás překvapilo, že nás náš čtrnáctiletý kapitán nutil nechat si na sobě záchraný vesty, ale vzápětí jsme to pochopili: většina turistů, hlavně asijských, neumí plavat, takže se v tom krásným jezírku cáchali v těch obřích oranžových vestách. A nejen to, zbytek turistů (muslimové?) měli i celou dobu na sobě tričko a kraťasy, takže jsme si tam my čtyři v plavkách připadali jako pornohvězdy :) Na závěr ještě Evinku přepad nával hrdinství a tak si dala nohy do jiného jezírka, kde byly rybičky, co Vám okusujou nožičky a tím Vám léčí kůži. Jen co jí ale osliznula první rybka, můj malý drsňák potichu zaječel a prchl :)
Druhá zastávka byla na krmení orlů, což bylo ale slovy kolegy Williama „Mnoho povyku pro nic“. Kapitán „Teenager“ chrst do vody z kbelíku trochu masa a za během deseti minut se došourala pár znuděných orlů a aby se neřeklo něco sezobli. Závěr byl ale gud: poslední ostrov, palmy, bílé pláže, krásné mořea až na dvěstě turistů pohoda :) Po hodinové cachtačce pak návrat do startovního bodu, kde nám nutili kýčovité talířky s našimi fotkami, které spáchali při nástupu do lodě. Asi z nás moc řval lowcost, tak na těch talířkách byli všichni turisti kromě nás :) Pak už jen narvat do dvou aut pro 16 lidí asi tak jednadvacet turistů a hurá domů… Parádní výlet, ten Koženej se má :)
Navečer jsme mířili na dlabanec, ale zdejší veselá bytná nás nasměrovala do blízké vesnice, kde se ten večer konají noční žrací trhy. Vyrazili jsme tam a dobře jsme udělali: krásná domorodá taškařice s množstvím lahůdek, kde jsme se přecpali jak zákon káže :) Dokonce jsme pokořile i krále smraďochů ovoce duriam! Fuůůůj :D Více o dlabacích zážítcích v Asii naleznete v článku Evinky!
Tak se mějte a smějte
lenošící Luboš
Fotky naleznete zde.