Kuala Lumpur dobito!
Odjezd z Melaky proběhl rychle a pohodlně, už jsem holt asi profíci :) Kousek od hotelu jsme chytli MHD a hned po příjezdu na autobusák jsme chytli bus do Kuala Lumpur (KL), takže jsme čekali stěží dvě minuty. V autobuse jsem se seznámili s anglickým mladým párem, kterej nám zvedl cestovatelské sebevědomí: jeli to opačně, nejdřív Asie a pak na rok Zéland, ale měli sebou kufry na kolečkách a na pohodovou Malajsii polykali antimalarika :) Ale byli fajn a dvě hodiny dlouhá cesta s nimi rychle utekla.
Kuala Lumpur je hlavním městem malajské federativní republiky a žije v něm asi 1,8 milionu obyvatel. Je to jedno z nejmodernějších měst jihovýchodní Asie a i když na Singapur co se týče čistoty a přehlednosti nemá, orientuje se v něm docela dobře.
Přijíždíme na autobusák za městem, loučíme se s anglánama a sedáme na monorail, nadlinkový metro co nás veze co centra. Tam máme v plánu hledat ubytko kousek od čínský čtvrti. Daří se opět parádně: přebíháme silnici v hustým provozu, všímá si nás policajt, ale místo průseru nás zavede do blízkého hostelu. Ten teda vypadá čistě byť ošuntěle, vede ho jednooký ind a sluníčko tam cestu nenajde, ale cena je super, tak máme střechu nad hlavou.
Vyrážíme do centra. Procházíme čínskou čtvrť, milion krámečků („Sir, good watches! Madar, nice tshirt!) a pak hledáme slavný hinduistický chrám Sri Mahamariamman. Ten nás dostal: kolem dokola je obestavěný obchoďákem (takže aby jste se tam dostali, musíte projít milion kabelčiček a voňavek) a navíc se teď celej rekonstruuje. Bohužel je ale hinduistickej, takže žádný boty, tudíž tam chudáci zedníci lezou v přilbách s nářadím na boso. Tak nevím co má v Malajsii vyšší moc, Šiva nebo Zásady bezpečnosti práce? :)
Pak přicházíme do srdce Kuala Lumpur, na náměstí Merdeka. Zde byla 31. srpna 1957 vůbec poprvé vyvěšena malajská vlajka, což znamenalo konec britské nadvlády a vznik samostatné Malajsie. Jinak se tu každoročně konají přehlídky a oslavy Dne nezávislosti, kdy se na náměstí shromáždí tisíce lidí a vychutnávají si atmosféru. V rohu náměstí najdete fontánu z roku 1897 a zajímavostí je i 95 metrů vysoký vlajkostožár, který patří mezi největší na světě. U stožáru se kocháme náhledným výhledem na architekturu, je tu směs všech starobylých i moderních stylů, jsou zde mešity, klasické evropské historické stavby a z dálky se nad tím vším tyčí pátá největší věž světa KL Tower (421m) a slavná mrakodrapí dvojčata Petronas Tower, měřící 452 metrů. Ta byla v roce 1996 oficiálně uznána za největší budovy na světě (než je „předhonil“ mrakdrap Taipei na Thaiwanu).
Procházíme se kolem mešity Masjid Jamek z roku 1909, která je jednou z hlavních turistických atrakcí ve městě. Je postavena z červených cihel a mramoru, čímž se podobá některým mešitám v Severní Indii. Jde se k ní ale složitě a my jsme ucaprtaní, tak to vypouštíme. Polonahou vzrušovačku Evinku by tam stejně asi nepustili :)
Pak přicházíme na hotel a skypujeme asi dvě hodiny domů. Hotel večer trochu hlučí, v jednu ráno někdo něco zatlouká a ječí jakási ženština, ale to už k Asii patří :)
Ráno si přispáváme a pak valíme na bus za město do jeskyň Batu Caves. Jen vlezeme do MHD, už na nás mávaj naši včerejší anglický známí. Kecáme a oni jsou fakt cestováním nepolíbený. Ptali se, zakolik sme se sem dostali z autobusáku a my še za 3 ringidy dohromady a oni „hmmm, my za 48, ale ten taxik měl na sobě napsánu „tourist taxi“, tak jsem si mysleli že bude levnější“ :D Pak nám ten borec říkal, že mu bylo večer nějak blbě z klimatizace, že pokašlával, tak šel dnes k doktorovi a byl hrozně drahej :D no nic :)
Příjíždíme do Batu Caves, nejvýznamnější hinduistické svatyni v Malajsii. Již od roku 1890 jsou tyto jeskyně dějištěm hinduistického svátku Thaipusam, kdy si někteří oddaní stoupenci boha Murugana nechávají probodnout tváře a jazyk ostrou jehlicí a na sobě nesou konstrukci zvanou „kavadi“, jež je zakončena háčky, které mají dotyční zabodnuty v zádech. Tato třídenní náboženská slavnost, během níž navštíví Batu Caves přes milion lidí, se odehrává každoročně na konci ledna nebo na začátku února (takže pro nás žádný sodíčko-masíčko :(
Prošli sme zdobenou vstupní branou, kde stojí obrovská zlatá socha boha války Murugana, největší svého druhu na světě. Hned vedle se nachází poměrně příkré schodiště se 272 schody vedoucími do chrámové jeskyně Gua Kecil. Tam jsou miliony dlouhoocasých makaků, kteří se žertovně předvádí a žebraj o jidlo. Pak jsou tu prodejní hinduističtí pravověrci, kteří Vám za nemalý peníz požehnají a namatlají mezi oči červený kolečko. Kdo jinej na to mohl skočit než naši utrácivý angličtí kamarádi! Takový mamlasové nám ty asiaty rozmazlí a my abychom zas pak ty ceny pracně tahali zpátky :)
Jeskyně super, pak se loučíme s utrácílkama jdeme do druhého komplexu Gua Galleri která už se platí. Nejdříve přejdete lávku vedoucí přes rybníček se stovkami oranžových rybek, a poté se dostanete ke vstupu do jeskyně. Uvnitř to vypadá jako v hinduistickým disneylandu: na stěnách barevní panduláci znázorňující obrazy z hinduistické mytologie, dále několik soch a sousoší hinduistických božstev, např. Šiva, Ganéša, Hanuman atd. Stěny jeskyně jsou pomalovány veselými barvami a ještě to je rozverně nasvícena jako na pražské diskotéce. V zadních chodbách jeskyně je pak slibovaná miniaturní zoologická zahrada, kde mají ale jen pár hnusných hadů. Venku si všímáme pódia a zjišťujeme, že za půl hodiny má začít přehlídka indický tanců. Počkáme si a jsem jediný. Indičtí tanečnící sklamaně pokukují za záclonou a pak se ale kousnou a sehrají nám exkluzivní soukromé vystoupení.
Vracíme se do centra, v čínské čtvrti kupujeme prostěradla na spaní a dost pálivej (opět) oběd. Pak už hledáme nějaký sviňozabijácký repelent (neúspěšně) a valíme si odpočinout. Večer pak dáváme ještě noční čínskou čtvrť, ale neustále pokřikování prodavačů nás po chvílí dost vytáčí, tak si dáme před McDonaldem s hamburgrem za 8rm na divoko dělaný hamburger za 3rm, daleko větší a chutnější :) Fuck the globalization! (kecám, až bude mít McDonald hambáče pod pětku, budem tam pečený vařený :)
(s)mějte se
Luboš
Fotky naleznete zde.