Kambodžské přímořské (a trochu rumunské) letovisko
V Phnom Penhu si ve čtvrtek dopřávám spací luxus do desíti (no však už nám to brzy skončí :) a pak vyrážíme na autobus na jih. Na plánu je naše poslední laškování s mořem a to v jediném přímořském letovisku v Kambodži, v Sihanoukville. Místní mu přezdívají Copa Ca Cambodia, ale o fantazii domorodců už bysme taky mohli napsat román :)
Cesta trvala čtyři hodiny, což už je pro nás zanedbáníhodné a najednou stavíme v rekreaci zaslíbeném městečku. Z asi pěti pláží si dle průvodce vybíráme nejživější a nejlepší Ochheutal, překřtíme jí na Ochechulov a z průzkumných důvodů se ptáme jednoho z desítek neodbytných tuk-tukářů, za kolik nás tam hodí. Je to asi 2km a když mi mafián řekne čtyři dolary, neudržím se a smíchy mu vyprsku do xichtu – tolik nás stála čtyřhodinová cesta ze 260km vzdáleného hlavního města. Když jsme se mu dostatečně vysmáli, slevil postupně až na dolar, ale tu už jsme dupali s plnou polní po svých.
O Sihanoukvile se říká, že vypadá jako Thajsko před třiceti lety a bude to asi pravda. Mě osobně nejvíc připomíná dovolenou s našima v Rumunsku, když mi bylo asi jedenáct. Všechno je tu takový ušmudlaný, špinavý a rozpadlý, asfalt jen na hlavní třídě, pořád Vás někdo otravuje: tuk-tukáři, žebráci, prodavači cetek, pseudomaséři. Všude jsou toulavý psy a stejně jako všude v Kambodže je na každý křižovatce mrak policajtů, který jsou tak akční, že to budou možná i vojáci. Nacházíme hotel u pláže, pohodička s rychlým internetem za pět dolarů a jdem se cachtat.
Moře je hodně teplý, ale asi aby drželo basu s umouněným okolím, je takové kalné a nazelenalé. Na pláži je pohodička, milion restaurací s rozklíženými stolky, navlhlými křesílky ale hlavně s točeným pívečkem za deset kaček. Pořád nás tu otravují žebráci a prodavači všech možných nesmyslů, po chvíli už rezignujeme na košatou angličtinu plnou předminulých trpných rodů, vysvětluvšivší důvod proč je neoblažíme tržbou, a otráveně jen pohukujem NOU! NOU!
Na druhý den jsme si objednali výlet lodí na tři ostrovy se šnorchlováním, ale ráno pršelo, tak nám dali snídani zdarma a omluvili se, že to necháme na zítřek. Jdeme se válet na pokoj a odpoledne, když zas slunce nahodí obligátní čtyřicítky, se vyvalíme na pláž. Vlny jsou super, užíváme si to lemtaje předobrý Achor Beer. Večer se pak jdem projít po městečku a v horké noci neodoláváme romantickému bárbekjů z mořských plodů při svíčkách na pláži a radosně se cpeme barakudama, krevetama a olihněma za šest pětek. Je nám krásně. Pozorujeme při tom opilé anglány, jak si kupují od kambodžánků ohňostroje a pak je k divému úděsu svých prodavačů zapalují na opačné straně, míříce si při tom hlavní do obličeje. No lepší než HBO :)
Dnes ráno poprchává, ale výlet se koná. Po snídani se přesouváme na převratkou bárku s rezavým motorem a vyrážíme. Sluníčko střídá spršky, takže si připadáme jako testovací figuríny na rozmary počasí. Průvodce měl mluvit anglicky, což je možná i pravda ale nelze to poznat, protože nemluví vůbec. Třeba někde zastavíme a on ukáže na kýbl s netěsnícíma brejlema a popraskanejma šnorchlama (kterých je mimochodem o polovinu míň než lidí na lodi) a na nás je, abychom se dovtípili, že máme jít šnorchlovat :) Úroveň je to opravdu s Thajskem neporovnatelná, ale my už se jen smějeme a sbíráme historky do hospody, protože „ty vole, to je Kambodža!“ :D
Po půl hodině šnorchlování v kalný vodě s rozbitýma brejlema se intuitivně vracíme na loď a přeplouváme na jakejsi ostrov, kde máme tři hodiny na čachtání. Voda je parádní, sluníčko taky, tak plavem, baštíme grilovanej obídek a já učím Evinku pinkat v moři volejbal.
Samozřejmě jí to jde po pěti minutách líp než mě, ale to je tím, že mě do očí svítilo sluníčko a na mojí straně bylo slanější moře ;) Cesta zpátky je za trest, přichází další bouřka, moře s náma hází a déšť nás fackuje. Pouštíme tedy poslední plánovaný ostrov a o hodinu dřív příjíždíme do postýlek. Na dlouuuuuhou dobu naše poslední flákání ve vlnách…
Tak se mějte a chlaďte šáňa: za týden už jsme po roce mezi Vámi ;)
Kapitán Luboš Kid
EvinčinoPS: O mojí kynetóze jsem se již v některém článku zmiňovala. Bo jsem odpůrce prášků většinou to řeším zázvorem. Před cestou do Laosu jsem si ale v Thajsku pořídila kouzelné pilulky páč dvou dnů na Mekongu a přepravy Louang Phrabang – Phonsavan respektive Phonsavan – Vang Vieng jsem se fakt bála neb bez přehánění je tu zatáčka co padesát metrů a krom toho je to z kopce do kopce. Prášky fungují skvěle, jen jsou lehce uspávací, což je na dlouhých přejezdech vlastně výhoda.
Bohužel to ale není slučitelné s výletem za šnorchlováním. Jo jo už Vám došlo na co narážím. Příroda je ale mrcha co. Ví, že mi je blbě i na klidným moři, proto na dvou ze třech našich loďovýletů připravila takovou bouřku, že to udělalo vrásky na čele i asijsky klidnému personálu. Vratká lodička se kejvala tak, že to chvílemi vypadalo, že z ní prostě musíme vypadnout. Nevím jestli nás víc šlehal déšť nebo vlny, prostě mazec. A má se mne tu zase někdo udiveně zeptat jestli mi není líto, že v Čechách nemáme moře. Není!!! Jednou pro vždy není!!! ;-)
Fotky naleznete zde.