Jak jsem se topila s delfíny 1/3

Neuvěřitelné se stalo skutečným. Na jedenáctý pokus jsme vyrazili do Taurangi na delfíny a doufali, že tentokrát dopadne nejen plavba, ale i plavání. Po předchozích neúspěších jsme se ale tentokrát rozhodli, že nebudeme spát u naší supervisorky, ale vyčkáme až co nám firma Dolphin Seafaris v sedm večer a teprvas jestli potvrdí, že se plavba bude druhý den konat, tak vyrazíme směr Tauranga a přespíme na pláži.

Pozitivní na tomto rozhodnutí byl fakt, že jsme nejeli zbytečně. Negativní byla zima v noci, kvůli které jsem téměř nespala. Upřímně řečeno, představa jak lezu do studeného moře bych se tam cachtala s delfínama bylo to poslední co mne ráno lákalo. (nakonec to nebylo tak zlý páč voda na otevřeným moři měla k našemu překvapení dvacet stupňů)  Noc, která za moc nestála, alespoň částečně zlepšil krásný východ slunce, který jsme na pláži viděli a naděje, že snad ti delfíni tentokráte vyjdou.

Den byl krásný, sluníčko už od rána. Jak z katalogu cestovní kanceláře. Snažila jsem se neupínat myšlenkami na delfíny a jen tak si užívat plavbu, když v tom asi po dvou hodinách plavby kapitán lodi do amplionu oznámil – dámy a pánové našli jsme delfíny.Věta ve kterou jsme ani nedoufali.

Pak se to všechno semlelo strašně rychle. Nasoukat se do neoprenu a šup do vody zaplavat si s delfínkama.Tedy já moc neplavala spíš jsem plápolala za lodí a lehce se u toho topila páč mi někdo vyměnil brýle tudíž mi do nich teklo, takže jsem měla nos i oči ve vodě... koukat otevřenejma očima ve slanej vodě žádnej hit, ale furt lepší než když Vám vlna hodí tu slanou vodu do šnorchlu. Jo a taky jsem si u toho natáhla sval na ruce páč kapitán nějak zapomněl asi že mu vlaju za lodí a jednu chvíli na to tak dupnul, že mne nejen málem utopil ale i ztratil, nebejt plavec tak nevím nevím.

Ale by to nevyznělo jako negativní zkušenost. Byl to úžasný zážitek. Plavání s delfínama je možné dvěma způsoby. Buď na volno v moři nebo tak, že se držíte tyče kterou z lodi spustí do vody a necháte s táhnout pomalu plující lodí. Rozhodnutí zda to bude tak či tak není na Vás, ale kapitánovi, který dle chování delfínů usoudí cák bude lepší. Přiznávám, že jsem se docela bála tak jsem trochu doufala v tyč. Na druhou stranu na volno to asi bude ještě o něco silnější zážitek.

Představa, že si na delfína sáhnete je ale hrozně naivní. Jsou to sicejc zvědavci zvědaví a k tomu hračičky, ale přeci jenom jsou to divoká zvířata, takže jsou plaší. Když máte hodně velké štěstí tak se k Vám přiblíží na vzálenost několika desítek centimetrů. Takové štěstí jsme tedy neměli, ale i tak, i teď když zavřu oči tak vidím skupinku čtyř delfínů skotačících asi tři metry pode mnou. Nádherná černošedobílá zvířátka nasvícená kuželem slunečních paprsků. Jednalo se o Hector dolphin. Nejmenší druh delfína (dorůstá 1,2-1,6m a váží 40-60 kg), který se nachází jen na Novém Zélandě. I přesto, že je menší než Vy z něj máte ve vodě určitý respekt páč přeci jenom jste v jeho teritoriu.

Vylezli jsme z vody a Christine (členka posádky) nám říká, že zachytili hlášení jedný lodi, že někde poblíže je hejno snad tisíce delfínů, takže tam vyrazíme a budeme moci s nimi ještě plavat. Bohužel, když jsme dorazili na místo tak delfíni už byli pryč. Plují zhruba stejně rychle jako naše loď, takže zatímco my pluli za nimi, oni se nám vzdalovali. Na kapitánovi bylo vidět, že je zklamaný páč hejno čítající cca tisíc kusů ještě neviděl, dle hlášení té jiné lodi byli delfíni ouplně všude, nu musel to být zážitek i pro mořskými bouřemi ošlehané zkušené rybáře.

Trošku zklamaní jsme vyrazili na cestu zpět. Příroda jako by nám to chtěla vynahradit – viděli jsme albatrose, tuleně který se jen tak cachtal a slunil nedaleko naší lodi, když najednou – delfíni!!!! Nebyl jich sice tisíc, ale několik desítek. Do vody jsme tedy už nešli páč původně čtyřhodinová plavba se protáhla na hodin sedm, ale i tak jsme se několik minut kochali jak delfíni skotačili kolem naší lodi, podplouvali ji, skákali…… A my tleskali, ne proto že jsme švihlí američané, ale proto bychom co nejdéle udrželi jejich pozornost. A tam jsem učinila zásadní rozhodnutí. Až umřu, chci bejt delfín. Jednu chvíli jsem zvažovala nějakého ptáčka páč lítat musí bejt neuvěřitelnej zážitek, ale při mým štěstí bych byla buď ouplně blbej pták na úrovni slepice nebo nelítavej kiwi. Takže ptáka tímto ruším a chci bejt delfín!!!

Jo a kdyby Vás zajímaly drby, tak delfíni maj sex až šedesátkrát denně….

Delfínům zdar!!! e

Fotky naleznete zde.