Hry na obveselenou

Bych se při tom dlouhém cestování nenudila připravuje pro mne Luba spoustu her. Nejoblíbenější je hra – „Hledej….!“ (moji mikinu, můj mobil a ouplně nejoblíbenější je – hledej klíče od auta). Touhle kratochvílí se bavíme minimálně jednou denně. Člověk by si řekl, že může omrzet, ale zatím se neomrzela. Protože jsem už v ní poměrně dobrá připravuje mi Luba těžší a těžší kola jako třá, že zavede časový limit v podobě chlápka co nám ukáže, že máme vjet na trajekt a my nemůžeme startovat neb nemáme klíče nebo vytvářením imaginárních situací při kterých se mohly klíče někam odložit, které záludně promíchá s událostmi, které se opravdu staly a vy musíte rychle vyhodnotit které jsou které a podle toho hledat.

Zatím nejdrsnější hra byla „Hádej kdo jede špatným směrem“ Já pevně věřím, že Luba jel správně, ale bo proti nám jelo asi tak osmdesát blbců špatně, tak jsme pro jistotu při nejbližší možnosti změnili směr jízdy a podřídili se většině. Znáte Amíky, ti by prohru neuznali. Když jsme jim kdysivá dali na zadek v hokeji tak to odskákal hotel kde byli ubytovaní, takže jsme prostě chtěli zachovat poklidnou atmosféru přístavního městečka a tuhle hru tedy tentokráte nedohráli do vítězného konce.

No a pak je tu ještě velmi snadná hra, kterou jsme hráli už v Norsku. „Říkám tohle,myslím tamto“. Bohužel když se Luba snaží do hry zapojit i další hráče tak to většinou nedopadne dobře jako třá když jsme jeli přes Švédsko do Norska a Luba chtěl v Dánsku lístek na trajekt z Dánska do Finska. Nebo když o naší Toyotě mluví jako o Mazdě….. Prostě tohle s námi málokdo chce hrát no. Většinou musím hodně napovídat a to je pak houby hra :(

No jo no - nejhorší jsou lidi bez fantazie (a taky trpaslíci bo ti vlezou ouplně všude) e