Den 8 - Opět nová Toyota a Seattle
S autem máme stále problémy. Jednak jsme tedy odpálili elektriku v zapavači, ale to je možná naše chyba, neboť náš notebook papá víc než je na japonce zdrávo. Dalším problémem bylo ale neustále unikající jedno kolo a fakt, že auto nešlo zamknout. Prostě i když jsme jej normálně zamkli a pak zkusili otevřít kufr, toyota okamžitě poslušně odemkla všechny dveře :) to už na nás bylo moc, ale té pneumatiky jsme se báli nejvíc a tak sme zajeli do pneuservisu v Tacomě. Tam nám řekli že to kolo uchází a auto že je nepojízdný, tak ať jedem do půjčovny pro jiný. Zde malá vsuvka: prodavačka byla tak blbá, že když nám psala potvzení, nevěděla, jaxe píše slovo "druhý" - secondary a šla se poradit s automechanikem :)
Nelenili jsme a jeli na letiště Sea-Tac do nedalekého Seattlu, kde nám poslušně dali nový hybrid :) je to sidce starší model, nemá už vzadu kamerku, ale alespoň zamyká. Jeden ze dvou elektrických zapalovačů jsme tedy opět odpálili, když jsme si chtěli nabít mobil, takže problém asi nebude v notebooku ale v redukci, ale Toyota má dva, tak GPS vesele frčí druhého a my hurá na prohlídku Seattlu.
Seattle pěknej, ale nic proti ničemu, půl dne nám bohatě stačilo. Nejhezčí tam je asi Space Noodle, 200m vysoká futuristická rozhledna a pak obří trh, první ve spojených státech, kde seženete všechno od ryb, kytek až po indiánský suvenýry. Seattle je hlavní město kávy, takže tu je milion kavárniček a pouličních umělců. Dále pak je zde zajímavá psychostavba Musea hudby, který věnoval Settlu Bill Gates, jehož firma Microsoft zde působí. Těšili sme se na pláž v centru, bo Seattle leží v zátoce, ale je zastavěná průmyslovými objekty, takže nic. Nakonec jsme nalezli punkový klub, kde hrála živá kapelka, ale čekalo nás ještě 200km, tak jsme museli kulturní zážitek oželet a vyrazit.
K našemu šoku se při nastartování nového vozu objevila opět kontrolka že je problém s pneumatikami. To už nás namíchlo a opět jsme tedy zaútočili na letiště, kde sídlí proradná společnost Alamo. Tam nám ale řekli, že je to mrzí, ale že jinýho hybrida už nemaj, tak leda jiný auto s dvojnásobnou spotřebou, nebo přijít později. Tak jsem si nechal zavolat managera, abych se trochu schladil. No co tam přišlo to nemá obdoby - obrovska NEMOŽNĚ tlustá prasnice, jmenovalo se to Amanda a přetejkala úplně všude. Měla asi 7 brad, 200 kg a spotila se i když nám podávala ruku. Nakonec se omluvila a dohodli sme se, že to necháme někde zpravit, schováme si účet a oni nám to pak ve Friscu proplatí. Nakonec jsme ještě prasnici donutili zapsat do před náma do systému, že už nám to předali špatný, a vyrazili jsme na poslední bod první etapy v USA, do Port Angeles.
Fotky naleznete zde.
Mějte se krásně :) Luboš