Den 49 – O přepapaných stromečkách aneb Sequoia national park
Probouzíme se opět v kempu u Lake Hughes. Je to cirka čtvrthoďka od Six Flags, takže ideálka. Ještě, že jsme LA měli ve středu a čtvrtek. Jak zjišťujeme o víkoši bychom si neškrtli bo na všechna místa kolem jsou rezervace. Klika nevídaná. Na víkoš máme Sequoia National Park a Kings Canyon, který nemaj bejt tak navštěvovaný tak snad s kempem nebude problém.
Projíždíme krásnou krajinou. Nemít to rozplánované téměř na minuty, tak obzvláště oblast kolem Lake Kaweah by stála za delší zastavení. Po příjezdu na návštěvnické centrum nás čeká několik nemilých překvapení. Prvním z nich je, že všechny kempy v Sequoia National Park jsou plné. Volno je jen ve vedlejším Sequoia National Forrest a Kings Canyonu, který máme v plánu až další den. Jinými slovy nejbližší volný kemp je dvě hodiny jízdy od místa, kde se právě nacházíme. Má to ale ještě jeden háček – určitý úsek silnice mezi návštěvnickým centrem a Sequoia National Forrest je uzavřen kvůlivá práci na silnici a otevře se až v šest. Ti největší stromové jsou ale Sequoia National Park, takže jsme se rozhodli, že si to tam prohlédneme a až se otevře silnice tak přejedeme doufaje, že tam večer ještě bude volno (koneckonců by mělo být bo minimálně polovina turistů přijíždí ze stejného směru jako my, takže je i pro ně silnice zavřená).
Vyrážíme z Foothills do centra sekvojova nazvaného příhodně Giant Forrest (jak později zjišťujeme sekvoje v něm jsou opravdu obrovitánské). Poněkud nás zaskočilo stoupání, nějak jsme se nesoustředili na fakt, že tenhle park není jen o stromech ale i o kopečkách a to tak, že pořádnejch. Z nadmořské výšky kolem pěti set metrů vystoupáme až do něco přes dva tisíce. Hodláme absolovat klasiku asi jako všichni návštěvníci tohoto parku – zajížďka k Moro rock - tam si trochu zašplháte ve stylu zkrácené verze Angels landing, pěknej hřebínek, ale těžce pro masňáky zábradlíčka a schody. Když je pěkné počasí tak má být výhled až 240 km. My pěkné počasí nemáme. Dokonce nás z vyhlídky vyhání bouřka. Blesky a zábradlí není dobrý spojení, takže volíme ústup.
Pak si všichni zajedou k Tunnel log, kde se nafotí jak autíčkem projíždějí pod pro tento účel vytesanou sekvojí, další zastávkou je Auto log, tam je padlá sekvoje pro změnu sesekaná, tak že se na ni dá vjet autem, což už se ale nedělá bo jsou tam zábrany, takže tady nafotit bez autíčka a hurá k Shermanovi. (zajímavostí, tedy alespoň pro nás je, že General Sherman není největší strom planety jak jsme se domnívali. Jeho velikášství spočívá „pouze“ v objemu dřeva. Cák se výšky týká, tak ho strčí do kapsy jistý nikterak nepropagovaný stromeček v Národním parku Redwood. Inu i stromy potřebují dobrý marketing ;-)). U Shermana začíná pršet a to tak že dost. Najedou se ozve i rána jak hrom. Kousek od našeho auta padá na zem větev z obří sekvoje. No někdo tam nahoře nás má fakt rád a jak za chvíli zjistíte nepřestane ani později.
Říkáme si, že si tenhle zážitek chceme užít, takže ho nebudeme absolvovat v lijáku, ale vrátíme se sem zítra i za cenu více jak dvouhodinového zpoždění a vyrážíme směr anoncovaný volný kemp. Luba navrhuje, že líná huba holé neštěstí, takže zkusíme kempy co budeme míjet jestli náhodou někdo neodřekl rezervaci. Kousek od generála, přímo v centru dění je největší kemp v sekvojově – Lodgepole. Když k němu přijíždíme svítí na něm cedulka – FULL (plný). Pro mne co je psáno to je dáno a tím by to pro mne skončilo. Luba se ale nedal a vyrazil k registrační budce – dobrý den jedeme kolem, neodřekl náhodou někdo rezervaci – ne ne jsme plní – a nešlo by to nějak, měli jsme problémy s autem, je pozdě večer, všechny kempy plné – šušky šušky… nu tak dobrá, ale jen na jednu noc – děkujeme, děkujeme mocinky moc.
Nu a tak máme díky Lubovi kde hlavu složit a k zítřejšímu generálovi blízko blizoučko jupi jupi jou. Jediné co mne trochu děsí je aktivní komunita méďoušů, kteří prý chodí i do kempíku, takže na rozdíl od jiných kempů tady podle nějakého kalifornského zákona nesmíme nechat jídlo a kosmetiku ni v autě, ale nanosit ji do speciálních boxů. Auto totiž méďouš otevře jak krabičku od sardinek. Tím se přesvědčujeme i na několika vyvěšených fotografiích.
No a teď se podržte – místo které nám dali měli necháno volné pro sichr (nevíme pro jaký, ale prostě pro sichr) a bylo to jedno z nejhezčích míst. Naproti WC, vedle vody……Ještě, že broučka mám, mne by nenapadlo se ptát. e
Fotky naleznete zde.