Den 31 - Gejzíry a krupobití

Na dnešní ráno jsem se obzvláště těšila. Jedeme do Hayden Valley, kde můžete po ránu z bezpečné vzdálenosti pozorovat zviřátka včetně grizzlíků. Potkat méďouše na výšlapu je moje noční můra, ale vidět ho ve volné přírodě hezky z bezpečné vzdálenosti to je můj sen. Zatím jsem tedy viděla dva černý, ale ještě bych chtěla vidět grizzliho. Když jsme ale k údolí dorazili tak po méďouších ani stopy, chvilku mi to bylo líto, ale pak jsem vzala na milost stádo volně se pasoucích bizonů bo to je zážitek, který si u nás nedopřejete. No ale stejně – když se něco jmenuje Grizzly overlook, tak tam alespoň jeden mohl bejt že jo L Tedy bych tu neposkytovala zavádějící informace – samozřejmě, že to není tak, že si méďa trhá bobule a vedle něj bizon žvejká trávu a tu a tam prohoděj pár slov o tom jak se maj bo tady v Americe se furt někdo ptá „Jak se máš?“. Grizzly overlook (bez grizzlíků L) byl po levé straně a údolí plné bizonů bylo o kousek dál po pravé straně.

Někdy si představuju, že by to mohlo bejt jako v kresleným filmu. Šlapem si to na vejšlapu nad náma na skále méďouš, kterej bude tak trochu trdlo a popleta a brkne a po tý skále sjede jak po skluzavce až k nám. Najednou ho budu mít v plné kráse metr přede mnou a hlubokým hlasem řeknu „Hi, I am human being!!!“ (Ahoj, já jsem lidská bytost). No a méďoušoj dojde, že je vlastně víceméně vegetarián a plachej k tomu a dá se na úprk by se schoval za prvním stromem. No samozřejmě, že tlustej huňatej méďa bude za tenkým kmínkem vidět, ale já budu shovívavá a jakože nic budu pokračovat ve výšlapu. Nu ale bo život není kreslená pohádka tak raději by se to nestalo, ono taky nevím jak je to u medvědů z gramotností, mohl by si špatně přečíst scénář a nemuselo by to dopadnout dobře že ;-) Ještě mne napadá, že by bylo taky dobrý potkat medvědici s medvíďatama. No příručky sicejc píšou, že medvědí matky jsou dost agresivní, ale kdybychom zkusili zahrát na city jakože – jéééé to jsou nejkrásnější medvíďátka, která jsme kdy viděli, to musíte být opravdu pyšná matka – tak podle mých propočtů by jako každá máma měla medvědice zjihnout a dovolit nám udělat pár fotek. No musím to ještě pořádně promyslet ;-)

Dost už ale o mé medvědí obcesi a zpátky k dnešku, ten byl především o gejzírech a vulkánech. By nám to nesplývalo tak jsme si to proložili návštěvou Yellowstone lake, což je poměrně dost velké jezero, ale když se podíváme na mapu tak tam skoro není vidět, zatímco velkéjezero u Salt Lake City je přes půl státu, tak jsme na něj zvědaví. U jezera jsme se prošli po pláži, na chvíli to odpružili v kolenou a zklidnili naše hektické tempo, bychom v něm za chvíli zasejc pokračovali.

Dnes jsme měli několikrát dost kliku. Přes den nás zastihlo několik přeháněk a to takových, že to stěrače nebraly. Pár z nich bylo dokonce okořeněno kroupama. Docela zvláštní pocit. V našem jinak naprosto tichounkém autíčku byl najednou randál jak hrom. Kroupy velikosti něco mezi rybízem a třešní se s autem moc nemazlily. Nebylo to tu a tam kroupa,ale jako by to někdo nahoře házel plnýma hrstma. Trochu jsem se bála o přední sklo, ale díky Bohu se mu nic nestalo. Jak kdybychom to ale měli načasované, přeháňky přišly vždy, když jsme byli v autě, někdy sotva jsme dosedli….

I přes občasnou nepřízeň počasí byl dnešní den čarokrásný (hezký slovo což, myslím, že neprávem opomíjené ;-)). Projeli jsme spoustu nádherných míst, ale tenhle park je jako 3D film v porovnání s obyčejným. 3D film nemusí být notně ten nejlepší film co jste kdy viděli, ale vnímáte ho prostě tak nějak jinak. Jako pekelné kotle tu hučí parní fumaroly, dokonalou iluzi Luciferovy říše tu dotváří sírou čpící sulfatary, jak pěkně hustá gulášová polívka tu bublají bahenní sopky a všechnu tu nádheru kolem pozorují křišťálově průhledná oka horkých pramenů, která stejně jako oči člověčí mají různé tvary a barvy. Je to taková krása, že je naším digitálkem téměř neuchopitelná. Fotečky jsou sotva polovina skutečného zážitku, i tak ale pár přikládáme byste se mohli kochnout.

Vrcholem dnešního dne měl být Old Faithfull (Starý věrný). Desítky let tryská cca každých 78 minut, právě pro svoji pravidelnost je tolik vyhledávaný. V hotelu, který u něj stojí se na recepci dočtete, kdy bude další erupce. My jsme měli zasejc kliku bo jsme dorazili ve chvíli, kdy do staříkova představení zbývala cca čtvrthodina. Kolem něj už byla pěkná řádka lidí. Amíci nic neponechali náhodě a postavili tu dřevěné chodníčky s lavičkami. Je to tu opravdová atrakce. Není sicejc největším gejzírem v parku, ale lidi láká právě ta jistota, že v určitou hodinu bude stříkat, což se o ostatních tak ouplně říci nedá. I my jsme se dočkali. Nejdříve nesměle tu a tam poslal k nebi proud vody, aby pak opravdu vytryskl. Američani samozřejmě nadšeně křičeli a tleskali, my jsme zažili Křižíkovu fontánu na pražském výstavišti, tudíž jsme na to hleděli tak trochu v duchu Sedláčkovo hesla – jak nakrmit sytého….Po této produkci jsme se vydali na okruh mezi ostatními gejzíry, který vedl po dřevěných lávkách, tudíž se po něm šlo velmi příjemně. Tak si tak kráčíme kochaje se gejzíry až najednou zaslechneme češtinu. Samozřejmě jsme se z původkyní těchto uchu lahodících zvuků dali do řeči. Mladý pár tak v našem věku – ona Češka,on Američan, dvouletá holčička a další mímo v bříšku. Na ní bylo hned vidět jak je ráda, že si alespoň chvíli může popovídat v češtině. Na malou prý sice mluví výhradně česky, ale ona jí odpovídá anglicky. Manžel česky trochu rozumí, ale moc nemluví. Dokonce se ptala i v jakém kempu jsme. Nu po čtyřech letech kdy je obklopena angličtinou je asi každá příležitost popovídat si v rodném jazyce vítána ;-)

Okruh mezi gejzíry jsme dokončili ve chvíli, kdy se blížila další pravidelná erupce Old Faithfull. Dnes jsme fakt měli jak se říká víc štěstí jak rozumu. A neb jsme ač nezaměstnaní tak na dovolené rozhodli jsme si udělat radost a koupili jsme si točenou zmrku. Prozřetelně malou.Měli malinovou, jahodovou, vanilkovou, čokoládovou nebo míchanou a na to si člověk mohl dát různé toppingy. My jsme si dali malou míchanou vanilkovočokoládovou do kelímku ke kterému jsme vyfásli lžičku. Byla moc dobrá, ale nebyla to zmrzka ale spíš zmrzlinovej pohár. Svým množstvím vydala minimálně za pět našich kopečků. Ani se moc nedivíme, že Američani vypadaj jak vypadaj, když si tam kupovali velkou a ještě si na to dali topping (v češtině znamená topping poleva nebo posypka a tady to platí doslova neb buď vám to něčím polili nebo posypali takovejma těma malejma barevnejma cukrovejma špagetkama, sypou s tím i koblihy a dorty. Proti gustu….. ale zatímco u nás jsme zvyklí na nažloutlý dorty když je světlej piškot a světlej krém nebo na hnědý čokoládový dorty, tak tady hrajou všema barvama. Popravdě, když vidím donut s karamelovou polevou a oříškama tak na něj dostanu chuť. Když vidím bleděmodrej dort s pastelově žlutým zdobením tak na mne působí jak natřenej zubní pastou. Ale to raději nebudu rozebírat bo bych se zeširoka rozepsala o tom jak je třá psychologicky dokázáno, že modrá vzbuzuje nejmenší chuť k jídlu, takže když si chcete držet lini tak si máte pořídit modrý servis bo pak budete jíst menší porce…. Nu ale jak tady tak koukám, tak Amerika některé mýty boří…)

Po Old Faithfull nás po cestě čekalo ještě několik pestrobarevných gejzírových oblastí. Na poslední z nich nás zase doprovázela naše dnešní klika. Sotva jsme dosedli do auta tak začlo pršet a to tak, že dost fest.Díky bohu byla to jen místní přeháňka takže než jsme někdy po deváté večer dorazili do kempu tak už nepršelo.

V kempu nás vítala vůně ohníčků u jednotlivých stanů a taky čím dál větší zima, tak jsme moc neotáleli a po večeři a spřádání plánů na zítra zalehli do stanu a nechali si v hlavě plynout jako krásnohled dnešní zážitky dokud jsme neusnuli ;-) e

Fotky naleznete zde