Den 3 – Zlatokopecké městečko Shantytown

Probouzíme se na pobřeží Tasmanského moře. Po ránu je zasejc pěkná kosa. Sluníčko svítí ale pár desítek metrů nad zemí se převalují obří mraky jak pěkně vypasené ovečky. Jako by chtěli slunci zabránit by nasvítilo některá místa v Greymouthu, zároveň, ale nechtěli ukrýt hory v pozadí. Projdeme si město, které nám skutečně nepřipadá ničím zajímavé, jediná atrakce pro Lubu je prohlídka místního pivovaru. Za patnáct babek na hodinu a půl včetně závěrečné ochutnávky. Říkám mu, že na něj klidně počkám, ale on se nedal zlákat a tak namísto toho kupujeme zlevněné a ještě studentské vstupenky do Shantytownu a vyrážíme jeho směrem. (díky zakoupení lístků na IC v Greymouthu namísto v Shantytownu a mladistvém vzhledu ušetříme čtrnáct dolarů bo platíme zlevněné studentské za 18 namísto plného dospělého za 25).

Je mi jasné, že historické městečko v Calgary nastavilo laťku v nepřekonatelné výšce i přesto se ale těším. Shantytown jen zlatokopecké městečko respektive jeho replika. Více jak třicet budov ho má prezentovat tak, jak vypadalo v roce 1860 kdy zlatá horečka v těchto místech vrcholila. Mimochodem zlato je zde možné najít i v dnešní době a také je na západním pobřeží možno najít několik stále funkčních zlatých dolů.

Procházíme vstupní bránou a necháme se unášet duchem staré doby. Kocháme se starými budovami včetně jejich dobově zařízených interiérů (můžete tak vidět dobovou banku, poštu, hotel, nemocnici, pekárnu, kolegu řezníka, hodinářství…….), obřím mlýnským kolem, nezbytným Chinatownem, necháme se svézt parní lokomotivou a pochopitelně si vyzkoušíme i rýžovat zlato.

Do rýžovací pánve naplněné kameny naberete vodu pohybem zápěstí ze strany na stranu se snažíte oddělit případné zlato od kamenů. Zlaté šupinky by totiž měli klesnout na dno. Důležité je nesnažit se je sebrat rukou v momentu kdy je pánev plná kamenů neb dotek vaší olejovité ručky by pokus zmařil. Takže hezky ze strany na stranu, pak vodu vylít a pak čtyřikrát zlehka nabrat a vylít tak by to odplavilo i část kamenů a znovu vodu nabrat třepat ze strany na stranu, vylít…… a takhle opakovat až odplavíte všechny kameny a zbyde Vám na dně jen zlato. V případě těch co to opravdu umí je celý proces otázkou chviličky. V našem případě to trvalo tak deset minut. Ale stálo to za to páč se nám podařilo vyzískat šupinek cca za pět dolarů a to už se počítá ;-)

Zlatokopeckým dobrodružstvím naše prohlídka končila a byla to dost klika bo sotva jsme nasedli do auta tak se spustil obří lijavec a my se vydali směr Arthur pass. Při návštěvě našich rodičů nás tam zastihl přívalák, tak jsme mu chtěli dát druhou šanci. Luba mi slíbil pohodový půldeňák, tak se bylo na co těšit. Když jsme ale přijeli do místního informačního centra, tak jsem se dozvěděla, že tím pohodovým půldeňákem je největší masakr v dané lokalitě a z kategorie celodenních k tomu. Dali jsme si tedy jen krátkou procházku a jali se hledat místo na přespání bychom na další den nabrali síly. Před spaním jsem se ještě zlehka opláchla v horské říčce, což byl čin vskutku hrdinský neb voda v řece byla regulérně zkapalněný led, který jen předstíral, že je vodou. Nu a pak už se jen zachumlat do spacáčku a chrpší….Nebylo ale snadné se před spaním zahřát, začal foukat silný vítr a k tomu i pršelo, takže i přesto, že jsme v autě funěli seč nám plíce stačily vyhřátej pokojíček jsme z něj neudělali. Nu jen doufám, že se během našich dvaceti dnů na jižáku příliš neochladí.

Vyhřátým pelíškům zdar! e

Fotky naleznete zde.