Den 12 – Ledovce Franz Josef a Fox
Co se dělo dnes v noci si zaslouží rozhodně zmínku. Jednalo se o naší nejhorší noc co sme na Zélandu a o to se přece musíme podělit. Vše začalo tím, že byl v nci brutální liják, ale to se musí zažít. Kulometná palba vody, jako bychom stály pod vodopádem. Do toho miliony muchniček, z nichž se pár desítek dostalo i do auta. V kempru zadýcháno, dusno. No a v noci když jste zalezli pod peřinu, vedrem jste nemohli dýchat, když jste cokoli vytáhli z peřiny, schytali jste deset bodnutí za minutu. Ve tři ráno jsme to vzdali, zatáhli si nahoře záclonky abychom nevzbudili naše a začali téměř hodinu muchničky systematicky vybíjet. Většina byla nažraná naší krví, takže po rozmáznutí o bílou zeď zanechala pěkně rudej cákanec a po naší muchničkový genocídě to u nás vypadalo jako v řeznictví. Bojem sme si to zas zadejchali, ale po zhasnutí a otevření záclonek jsme vystrčili hlavy dolů a jako poloutopenci zhluboka dýchali. Nakonec se nám podařilo i napůl udušeným a napůl vykrváceným na pár hodin usnout :)
Ráno pod mrakem, ale neprší. Balíme se a vyrážíme na ledovce, dnes máme v plánu dva: hezčí a komerčnější Franz Josef a divočejší Fox.
Přijíždíme do městečka Franz Josef Glacier a cestou poprchává. Proběhneme rychle informace a valíme asi 6km za městečko na výchozí bod cesty k ledovci. A zde se stává zázrak – nejen že přestává pršet, ale dokonce i vykukuje slunce a azuro. Klika. Nejdřív vycházíme na krátkou vyhlídku a pak dáváme slavný dvouhodinový track Glacier Valley Walk přímo ke splazu a zpět. Počasí náramné, jdeme do triček a nevíme, jestli dřív fotit nádherný fotogenický ledovec nebo spoustu vodopádů všude okolo. Užíváme si to a docházíme ke splazu. Dál už od něj můžou jen skupiny, co si zaplatily prohlídku s průvodcem a jsou vybaveny mačky a cepíny. Vracíme se a na rozloučenou dáváme ještě třičtvrtěhodinový Dougles Walk. Ten pokračuje dál, ale my končíme na krásném mostě, který vede na rozburácenou říčkou Waiho. Po té se vracíme, naskakujeme do auta a přejíždíme do ke druhému krasavci.
Než k němu ale dojíždíme, děláme krátkou odbočku k jezeru Matheson. To je proslulé tím, že se v něm nedaleký ledovec krásně zrcadlí a tento obraz je často dávaný na pohledy a plakáty. Bohužel je ale ledovec v mracích, tak se krátce procházíme kolem jezera a pokračujeme dál.
Fox Glacier nás vítá menším městečkem a výchozím bodem s méně trasami. Opět volíme nejznámější trasu až ke splazu ledovce, zde se jmenuje Fox Glacier Valley Walk. Slunce nám furt přeje, ledovec opět krásnej, a okolo se z řeky Fox River tyčí vysoké kolmé horské štíty. Nádhera.
Poté sedáme do auta a v plánu je dojet kam to dá. V podvečer zastavujeme na vyhlídkovém místě Knight point, kde se kocháme pohledy na vlny Tasmanova moře, tříštící se na útesech, a vaříme večeři.
Cestou z vyhlídky nabíráme stopaře, kterej se tam chudák trápil po celou dobu našeho hodování. Je ale nějakej zmatenej: je to novozélanďan, kterej jede z Nelsonu do Queenstownu za prací (861km) a aby ušetřil asi 40 dolarů za autobus, jede to tři dny stopem. No a kam každej večer dojede, tam si zaplatí tak za 25 dolarů ubytko, takže… takže to celé nechápem :)
Vyhazujeme ho v Haastu a valíme dál, hledaje místo na přespání. To se nám asi po 80km daří a my za soumraku uprostřed divočiny usínáme. Zlatej kemper :)
Dobrou! Luboš
Fotky naleznete zde.