Den 11 – Déšť, zima….
S Álou a Jířou jsme kecali do půl druhé. O jejich zkušenostech se Zélandem a tak vůbec. Dělali a možná ještě budou dělat na kiwi. To se člověk dozví věci. Třá to kiwi jak ho známe od nás je prý rubbish (odpad) určený pro Evropu. Do Japonska a Austrálie musí být jeden plod jako druhý, pravidelně oválný, žádná sploštěnina nebo tak něco. Z každýho stromu prý tak sedmdesát procet otrhají jakože bléé a z těch zbylých třiceti je ještě hafo odpad do Evropy a jen ty ouplně nejlepšejší katalogoidní kousky se mohou těšit na výlet do Japonska a Austrálie. Slovy klasika – cák by za to děti v Africe daly a šmákly by si i kdyby to kiwi bylo třá hranatý.
O co byl příjemnější večerní pokec s krajánky, o to byla horší noc. Šílený vítr a brutus kosa, takže ačkoli jsem na sobě měla nejteplejší klimatexový tríčo s dlouhým rukávem, na tom další balvněný a na tom ještě fleecovou bundu a ve spacoši jsem byla zakuklená jak larva a stejně jsem se nemohla zahřát, takže jsem noc spíš probděla než prospala. Vítr si v noci s naším autíčkem docela pohrával, lilo jak z konve což prověřilo těsnění oken a žádnej hit, takže by toho nebylo málo tak na mé straně do auta ještě poněkud kapalo. Nu prostě noc jak malovaná a ráno bohužel nebylo lepší. Pro změnu déšť, lijavec a teplota ne zrovinka bikinoidní. Takže jsme se kouleli v autě, koumali co dál a pak zasejc pokecali s Álou a Jířou. Jedou Jižák opačně, takže jsme si navzájem sdělili co jistojistě navštívit a čemu se můžeme vyhnout nu a někdy kolem jedné hodiny jsme se vydali lepším zítřkům v ústrety.
Vsuvka Luboš: Po cestě jsme narazili na zcela šílené muzeum zvrácených vynálezů, které se jmenuje Lost Gypsy Gallery a které nás naprosto dostalo. Stvořil ho nějaký zřejmě bláznivý pan Semtamťuk a jsou zde ty největší šílenosti, které nás ale spolehlivě odbourali… Je tu třeba klavír, kde každá klávesa spustí jiný zvuk nějakého elektronického zařízení (na Evinku po chvíli dost strašidelné), televize, na kterou si děláte elektřinu tím že šlapete na rotopedu nebo obří pavouk, který vylézá z trávníku, když točíte klikou. Těch šíleností je tam plná zahrada, takže jsme mačkáním, točením a lekáním příjemně zabili necelé dvě hodiny.
Pokračovali jsme po Jižní scénické cestě směr Cannibal Bay. Normálně tam je mrtě zastávek, nám se ale do toho marastu moc nechtělo, tak jsme si dali jen dvě respektive tři, když se počásko umoudřilo. Vodopády Niagara, což je taková místní recese bo to co uvidíte když k nim dojedete má daleko k vodopádům jako takovým natož k Niagarským. Pak další vodopády Purakanui, které jsou dosti fotogenické, takže je vídáte na pohledech, kalendářích….. a naší poslední zastávkou byla Jack´s Blowhole (v překladu to je bublina nebo nozdry velryby nebo větrací otvoru v tunelu). To byl výlet tak na hodinku, místy docela z kopce do kopce, na jehož konci Vás čekala óbr jáma, která byla propojená tunelem s mořem. Šplouchalo to tam strašidelně a to i přesto, že bylo pár hodin před odlivem a nejlepšejší to má být při přílivu. Při výletu si počasí dalo zrovinka docela říct, takže nepršelo, ale i tak foukal silný vítr a byla dost zima. Řekli jsme si, že zajedeme do Owaky a jestli tam najdeme volný bacpacker (už třetí den míjíme všechna ubytka s nápisem NO VACANCY čiliže nikde ni postel volná) tak v něm přespíme, když nenajdeme tak budeme pokračovat ke Cannibal Bay.
Měli jsme štěstí a tak tento článek píšu z vyhřáté postýlky. Romantika auta kdy můžeme pozorovat hvězdy nad námi nás neopustila ni tady neb bydlíme v pokoji který se jmenuje STAR a po stěnách i stropu má nalepené fosforeskující hvězdy a planety. Nu a vítr který slyšíme za oknem nám je tentokrát ouplně fuk. Jak málo stačí ke spokojenosti člověčí – jen horká sprcha a teplá postýlka…..
Hvězdám zdar! e
Fotky naleznete zde.