Den 10 – Saint Arnaud, nejdelší visutý most a tulení kolonie

Včera jsme na večer ještě popojeli asi sto kilometrů jižně do Saint Arnaud, kde má být mnoho turistických tras. Probouzíme se na břehu jezera Rotoiti a opět je nádherné počasí. Po snídani volíme trasu v národním parku Nelson Lakes. Muchničky nezklamaly, od rána vysírají co to dá. Jedná se o takové malé černé živočichy, asi třetinové co komáři, ale stejně vydatné. Bodají co to jde a kam to jde, nejoblíbenější jsou pro ně místa, co nejvíc svědí: kůžička mezi prsty, kotníky, uši a podobně. Jakmile se ale vzdálíme od jezera, je to lepší.

Vyrážíme na okružní tůru částečně kolem jezera, která ale není úplně novozelándská, spíše taková česká: jezero není skoro vidět a celou dobu putujeme borovým lesem. Vůbec nám to ale nevadí - včera jsme si předali vánoční dárky, takže máme takovou sentimentální náladu a k tomu kus české přírody patří.

Po dvouhodinové tůře nasedáme do camperu a vyrážíme k druhému jezeru Rotoroa. Tam je taky nádherně, bohužel ale taky muchničky, takže jen vaříme oběd a děláme pár fotek a frčíme dál.

Najíždíme zpět na silnici číslo 6 a frčíme dál na západ. Míjíme městečko Murchison a kousek za ním zastavujeme u největší zdejší atrakce: nejdelšího novozélandského visutého mostu s prozaickým názvem Swing Bridge (Visutý most). Most je dlouhý 110m, může na něj maximálně pět osob najednou a při chůzi se skvěle komíhá. Je z něj nádherná vyhlídka na rozbouřenou řeku pod Vámi a vstupné je pět dolarů za osobu. My máme štěstí, je 25. prosince, místní štědrý den, takže je dnes všechno zadarmo (teda minimálně je zavřená kasa, tak si to vysvětlujeme po svém :) Přecházíme most a děláme asi půlhodinový okruh na druhé straně. Když je zde obsluha, je možné zpátky nejít po mostě, ale „přeletět“ jako superman zavěšený v sedáku přes napnuté lano. Neberte to za 45 dolarů :)

Po skvělém zážitku valíme na západ na Westport, městečko ale míjíme a zajíždíme zcela na západ k moři na mys Foulwind (což nám word pohotově přeložil jako Mys špatných větrů :) Tento mys je proslulý kolonií tuleňů, kterých si tu hraje asi padesát na útesu, na kterým končí zdejší hodinová tůra. Ta je pro mě ještě větším zážitkem než zviřátka, nádherné výhledy na dechberoucí zálivy a vlny, do toho zapadající slunce a až kýčovitý maják… No paráda.

Na večer se přesouváme po silnici č. 6 co to dá, a asi 50km jižně od Westpointu dojíždíme na nějakou poloskládku, ale co, účel světí prostředky :)

Zde ještě drobná poznámka: krátce před naším zakotvením jsme potkali ceduli „Nejbližší benzínka 110km“. Legrační na této ceduli je, že na Zélandu to neznamená: „Pozor, mijíte poslední benzínku, načepujte si“, ale cedule stojí třeba 50 km daleko od jiné nejbližší benzínky, kterou jste už před hodinou dávno minuly. Takže taková cedule zde spíš znamená: „Kdyby jste to nevěděli, tak jste opravdu v prdeli a už s tím nic neuděláte :)“

Luboš

Fotky naleznete zde.