Den 1 – Auckland, Coromandel
Ráno vstáváme do nádherného dne. Rychle snídáme a o půl deváté pro nás do hotelu přijíždí dodávka, která nás přesunuje do půjčovny aut. Řídí jí mladý šofér, který toho ví podezřele moc o České republice, až z něj vypadne, že je to němec, který tu žije. Zůstal na Zélandě, protože je tu prý hrozná pohoda a v Německu ho ničili ty zákazy a příkazy :)
Sedáme do campru a razíme na letiště pro rodiče. Následuje šťastné shledání, rodiče jsou spokojení, let přes Soul se jim líbil a Zéland je vítá krásným sluníčkem. Moji maminku teda ještě celníci namátkově vytáhli na kontrolu batohů, ale česky jim řekla, že má jen svíčku, tak to dobře dopadlo.
První vyrážíme do PaknSave na velký nákup, pak k číňanům na první oběd (slavný fish and chips pro pět lidí jen za 16 dolarů) a pak ještě jednou do půjčovny, abychom do smlouvy dopsali další řidiče, kteří to museli osobně podepsat.
V poledne vyrážíme po dálnici 1 na jih z Aucklandu a pak odbočujeme na východ po dálnici číslo dvě do městečka Thames, což je vstupní brána na poloostrov Coromandel. Camper se řídí docela dobře, maximální rychlost je ale jen 90, což nevadí, člověk se aspoň nehoní. Taky je super že sedíte hrozně vysoko a nemáte čumák, takže je super přehled o dění na silnici.
Přijíždíme do Thames a jdeme na informace, protože chceme projít slavnou cestu Pinnacle Road zdejšího národního parku Coromandel Forest Park. Neochotná slečna nám vysvětluje, že ta trasa není plánované 4 hodiny celkem, ale 4 hodiny tam a 4 hodiny zpět. Chceme poradit jinou trasu, ale jediné co z ní dostanem je mapa s různými výlety za 2 dolary (do které nás ani zdarma nechce nechat nahlédnout, kravka).
Stoupáme po vedlejší silnici do dalšího info centra, kde náhodou potkáváme německou kamarádku Simone, co nás včera vezla do Auclandu a představujeme jí rodiče. Pak si na informacích necháme doporučit nějakou tříhodinovou trasu a vyrážíme. Výchozí bod je vzdálen 7km, cesta se změní v offroad a camper úpí. Po chvíli jsme na místě, vycházíme, ale cesta moc dobrá není. Jdeme podmáčeným deštným pralesem, cesta co chvíli kříží řeku, po které se musíme dobrodružně dostat po kamenech. To pro rodiče není moc super, zabere to hodně času a o hezkém výšlapu se mluvit nedá. U sedmého brodu rezignujeme a obracíme se. Cíle, vyhlídkového bodu u obřího stromu Kauri, jsme nedosáhli, každej z nás si aspoň jednou nabral do bot, ale i tak nejsme zklamaní. Nasedáme do auta a jedeme zpět do Thames a z něj na sever do městečka Coromandel.
Cesta vede kolem zálivu Firth of Thames a je nádherná. Co chvíli zastavujeme, kocháme se a fotíme. Kolem sedmé přijíždíme do městečka Coromandel, je to ale jen malebná tísícihlavá vesnička, tak jí pouze projíždíme a stáčíme se na východ.
Přejíždíme celý coromadelský poloostrov až k pacificskému oceánu a za tmy hledáme ubytování. To po chvíli nacházíme, rychle baštíme chleby s máslem a usínáme. Jsme nyní u Kuaotunu - na nejsevernějším bodě naší výpravy, krásně nám tu šumí oceán a nebe je zde, daleko od civilizace, plné hvězd. My s Evinkou spíme nahoře, v prostoru nad kabinou, tři rodiče vedle sebe dole na obřím letišti. Spaní to je prostorné a pohodlné a tak v 11 už všichni chrupáme.
Luboš
Fotky naleznete zde.