Chlapeček nebo holčička

Jestli se podle názvu článku domníváte, že jsme se tu v monzunových deštích nudili a teď přemýšlíme o následcích o kterých se s Vámi chceme podělit, tak příliš čtete bulvár. Tuto otázku si tu klademe v obchodech, restauracích, hotelech…Některé ženy jsou tu totiž muži. Jakkoli to vypadá, že tato věta nemá smyslu, tak vězte, že to tak je. Některé tyto ženy (nebo někteří tyto ženy, teď mám tedy s pravopisem problém větší než kdykoli jindy) vypadají spíš karikaturoidně, jiné ve mne vyvolávají lehkou závist (no není nic víc ponižujícího než když je chlap hezčí ženská než vy…chjo… :()

První den procházení po Ao Nang jsme tedy tématicky zaměřili na odlišování pravých od nepravých žen a hledání toho cák by se v tomto regionu dalo podniknout (krom obligátního cachtání v moři). Zaujaly nás dvě věci – výlet na čtyři ostrovy a kombinace kajakování a jízdy na slonech (přiznávám bez mučení, že po tom co mne mezi dvanáctkama v masně Luba přiměl jet 134 km na vodě která vůbec netekla mne kajak láká zhruba jako nový díl Ramba, ale co by člověk z lásky neudělal že, obzvlášť když se na odměnu budu moct povozit na sloníkovi). Po vyjasnění toho cák bychom chtěli zažít přišla druhá fáze – kolik jsme za to ochotni dát aneb naše první zkušenost s nefixními cenami.

Systém smlouvání jsme tedy zatím moc nepochopili. Je-li to o sympatiích, momentální náladě …. těžko říci, ale snad do toho proniknem. No ale ať je to jak chce u výletu na ostrovy jsme cenu stáhly z 450 na 350 (jo ještě jedna rada, když už někde usmlouváte nízkou cenu, tak je pak docela dobré si zapamatovat kde to bylo ;-)).

Druhý den ráno nás tedy na hotelu vyzvedl songthaew a mohli jsme vyrazit v ústrety prvnímu thajskému dobrodružství. Vybrali jsme si longtail, čiliže typickou místní dřevěnou bárku, jela pomaleji než speed boat, tudíž se z ní lépe kochalo i fotilo. No a krom toho je to prostě takové romantičtější no… (až na ty modré umělohmotné stoličky namísto sedadel přitlučené hřebíky k podlaze lodi).

První zastávka byla na pláži u jeskyně Phranang která je patrně zasvěcena nějaké bohyni plodnosti či co. Pro místní je posvátná a její interiér je sbírka penisů různých velikostí tvarů barev i materiálů.

Druhou byl ostrůvek Poda. Bílé pláže, palmy, azurová voda, skály, bambusové přístřešky kolem… Jediné co romantiku tohoto místa narušilo byl místní podnikavec, který si chatičky zpoplatnil. Oběd který jsme na lodi vyfasovali jsme tedy museli sníst na stojáka neb za těch pár minut který bychom ho sedě v přístřešku jedli dát 200 bahtů nám přišlo nesmyslné (obzvláště když tu jíme tak za padesát bahtů, takže cena sednutí by byla nepopsatelně vyšší než cena jídla). Na ostrůvku je jedna restaurace a několik bungalowů. Vzpomínali jsme na Tioman. Tohle je ta romantika kterou jsme od něj marně čekali. Škoda jen, že medúzy dostaly hloupý nápad stáhnout se k pobřeží a my kvůli nim nemohli do vody. I přesto se nám ale zastávka na tomto ostrůvku líbila.

Třetí zastavení bylo u Chicken Island nebo-li u ostrůvku který vypadá jako kuře. Nevím co je s mojí fantazií špatně, ale většinou když mi někdo přímo řekne co v daném skalním útvaru mám vidět tak tam vidím něco ouplně jiného. Většina výpravy ale viděla kuře, tak jsem je v tom poslušně nechala no. Popojeli jsme kousek od ostrůvku s tím, že bude šnorchlovačka. Vyděšeně jsem se kapitána ptala na medúzy a on, že je to v pohodě, že má s sebou ocet. No moc mne neuklidnil a zbytek lodi také ne, obzvláště když jsme se podívali do vody ve které se to medúzami jen hemžilo. Lodivod ale zkušeně popojel a loď zastavil nad korálovým útesem.

Byli jsme upozorněni, že v některých místech je útes dost vysoko, tudíž je tam mělko, nemáme tam ale šlapat neb jsou tam vodní ježkové. Kombinace ježků a medúz způsobila, že se nikomu do vody nechtělo. Nejdříve tam skočil lodivod a po něm se osmělovali další a další. Když se z vody neozýval žádný jekot obeznamující nás o setkání s medúzou usoudili jsme, že posádka ví co dělá a vlezli jsme do vody taky. Já po vzoru místních v plovací vestě, Luba bez. Původně jsem měla vestu z části jako ochranu před sluncem a z části jako ochranu před medúzami, později jsem ale zjistila, že šnorchlování s plovací vestou je neuvěřilně snadné. Prostě se jen tak necháte nadnášet a nemusíte vyvíjet žádnou energii. V klídku si pozorujete hejna žlutočerných rybek plovoucích kolem, a taky černobílých puntíkatých, a modrých, a ježky, a mušle, a bílé, žluté a modré korály…. Týýý jooo to šnorchlování je ale parádička ;-)

Poslední zastávkou byl ostrov Tup, který je vlastně jakýmsi souostrovím. Když je příliv jsou to tři samostatné ostrůvky v moři. Když je odliv voda klesne natolik, že vytvoří mezi ostrovy písečný val, který je propojí. Bílý písek, azurová voda, modrá obloha… Jestli tohle není ráj, tak už pak nevím co by jím mělo být ;-)

No víme, že jsme po Tiomanu dost brblali a měli plnou pusu řečí jak jsme horští typové, ale tady jsme tedy moře vzali na milost. e

Zdravotní PS: Neb se často ptáte jak to zvládáme zdravotně tak vězte, že jedním z důvodů pro zvolnění tempa bylo vlhkovedro. Člověk se víc potí, víckrát sprchuje, rychleji unaví – to vše jsou nepřátelé plánů, které nacpou den aktivitami od svítání do soumraku. Jinak musím zaťukat na dřevo, že se nám zdravotní problémy zatím vyhýbají.

Aktuálně máme za sebou oba požahání medúzou. Luba tedy horší páč jemu se na noze vyrýsoval ouplný otisk chapadla jak se ta potvora přisála. O mne se jen otřela takže mám pár flíčků. V Lubově případě prý začátek byl jak šlápnout na zrezlou konzervu a pak x hodin stát v kopřivách, mně to přišlo jak několik vosích štípanců naráz.

Já mám pak jako bonus obligátní záda a pár kuriózních úrazů ( při vystupování na Thajskou půdu jsem neměla krosnu na zádech ale nesla jsem ji před sebou tudíž jsem si při vystupování z lodi nevšimla zvýšeného prahu – výsledkem byla boule a sedřená holeň, na busáku v Krabi mne sejmula paní dveřma – zase boule, no a při neopatrné manipulaci se síťkou proti hmyzu v okně jsem si rozsekla dlaň). No takže jak vidíte až na ty medúzy nic co by nás nepotkalo i v Čechách ;-)

Fotky naleznete zde.