Černá středa aneb den, kdy jsme přišli o všechno 11.11.09

Jednou si nahoře, jednou dole. Dnes jsme si tuto teorii životního kyvadla vyzkoušeli na vlastní kůži a jsme zase o trochu silnější :)

Vše začalo do pohody, dopoledne poslední úklid, pak oběd a loučení s Alexem a Sárou. Pak ale nastala série několika průšvihů, která vedla ve fatální vyústění.

Průšvih 1: Skoro celý den chcalo

Průšvih 2: Ačkoli si říkáme cestovatelé a já pět let strávil na stopu, udělal jsem zásadní chybné rozhodnutí: že z Rotorua (na mapičce č.1) do TeKuite k Maorovi (na mapičce č.2) nepojedeme krásnou horní modrou cestou přes Hamilton (všechno dálnice, není co řešit), ale že pojedem spodní kratší cestou přes spleť vedlejších silnic, červená trasa. Pro zajímavost uvádím, že mezi každým číslíčkem na mapičce je zhruba 100 kiláků :)

Průšvih 3: Pan Kopecký byl natolik suveréní, že si ani neráčil vzít k ruce na stopování mapu, takže když mu někdo zastavil a řek že jede tam tam, odvědil jen „Hmm, OK“

Průšvih 4: Hrozně hodný pán, který nás na první stop hodil k jezeru Taupo Lake (na mapičce č.3) tvrdivše nám, že je při cestě do Te Kuite (na mapičce č.2). Když jsem v Taupu Lake našel mapu, zjistil jsem, že nás pán vyhodil na jihovýhodním konci města, přičemž vysněné Te Kuite je severozápad. Rozhodli jsme se tedy, že…

Průšvih 5: …nepůjdeme přes celé městečko Taupo Lake, ale budeme stopovat jižním okruhem, pro Vaše pobavení asi o 250km delší cesta :) Dostopovali jsme do Taurangi (na mapičce č.4) a tam zjistili, že…

Průšvih 6: …cesta odtud do National Park Village (na mapičce č.5) je navzdory označení „hlavní tah“ na mapě jen malá horská silnice s nulovým provozem. Bylo už půl šestý večer, tak jsme se rozhodli, že raději…

Průšvih 7: …informujeme Maora že nestíháme a přijedeme asi pozdě v noci. Naneštěstí nám okamžitě Maor volal zpět, že sme zmatenci a ať už to nekomplikujeme a jedeme zpět do Taupo Lake (na mapičce č.3), že pro nás vyráží a vyzvedne nás. Proč tento fakt označuji jako průšvih pochopíte vzápětí. Tento hovor ovšem…

Průšvih 8: …stál všechny moje peníze co jsem měl nabité na mobilu, takže jsem se stal pro další chvíle nedostupným. Jakmile jsem dokončil hovor, zastavila u nás paní, jestli nepotřebujeme svést, že jede do NPV (bod 5.). A my že ne, že musíme kvůli Maorovi zpět do TP (bod 3.) A ona: no to pojeďte se mnou a z auta mu napište, ať pro Vás nikam nejezdí, z NPV (bod 5) totiž krásně dostopujete do TeKuite (bod č.2). A my tak teda že jo. To jsme ale ještě netušili že…

Průšvih 9: … na území celé horské silničky není signál na mobil :) Takže jsme nemohli Maorovi říci, že právě jedeme na druhou stranu a jelikož jsme v horách jeli asi hodinu, začali jsme si být jistí, že pro nás Maor již vyjel někam, kde sme slíbili být a nebyli.

Průšvih 10: dorazili jsme do NVP (bod č.5) a tam jsme zjistili, že můj mobil je mimo. Paní nám půjčila svůj mobil, zavolal jsem do Maorovi na pevnou, ale řekli mi, že už dávno vyjel. Shit. Volal jsem mu tedy na mobil, ale pro změnu byl zrovna Maor mimo signál. Vyhrabali jsme tedy Evčin mobil a poslali mu sms, že jsme úplně někde jinde. Nevěděli jsme co dělat, tak jsem se rozhodli prostě zastavit a čekat.

Průšvih 11: Maor dostal sms až pět km před Taupo Lake (č.3), po ujetí zbytečných 130km

Průšvih 12: Odeslal nám jen sms, že je už před Taupo Lake (č.3) a že mu sms dorazila teď. Nic víc, nic míň. Nevěděli jsme vůbec co dělat. Máme stopovat do TeKuite? (č.2), přijede pro nás Maor? Máme si hledat ubytko? Bylo nám trapný mu znova psát jak to myslel, tak jsme se rozhodli čekat a čekat. Bohužel jsme byli v horách a tam nečekaně…

Průšvih 13: klesla teplota během tří hodin o 10 stupňů a bylo příjemných pět stupňů nad nulou.

Takže shrnutí: na konci tohoto dne jsme stáli uprostřed hor, deset večer, kosa jak kráva. Maor už asi nepřijede, evidentně je vytočenej do bezvědomí. Ještě ráno jsme měli kámoše, ubytko, prácí na další měsíc a teď ani jedno z toho, ani kam hlavu složit. Totální konec, zvažujeme stan a ráno někde najít internet a začít od znova bez zázemí hledat práci. No deprese čítanková…

Nebojte milé děti, nakonec se vše v dobré obrátilo. Ve vesnici jsme našli hostel, sice už zavřenej, ale dohledali jsme majitele, kterej nás ubytoval. Před spaním jsme poslali Maorovi omluvnou sms, s tím, že i když je ta práce u něj v tahu, tak mu přijedem zaplatit projetej benzín.

Za pět minut přišla sms, co blbnem, že je to v pohodě. A ať se koukáme zítra dovalit co nejdřív, že Evča už má zařízenou práci a pro mě se hledá… Zázrak a hrozná úleva. Usínáme vyčerpaní, ale štastní.

Luboš

Fotky naleznete zde.